17 C 207/2021-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne 15. 5. 2019 předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému 8 000 Kč na jeho účet s tím, že částku vrátí s poplatkem 3 382,29 Kč a úrokem 236,71 Kč do 14. 6. 2019. Žalovaný byl marně upomínán o vrácení této částky, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 15. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovanému nabídla předchůdkyně žalobkyně úvěr v částce 8 000 Kč, s tím, že žalovaný splatí jistinu spolu s poplatkem a úrokem do 30 dnů. Smlouva není žalovaným podepsána, není opatřena zaručeným elektronickým podpisem, vytištěnou větu, že žalovaný podepisuje kódem, soud jako platný elektronický podpis, nahrazující projev vůle žalovaného, neuznal. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 5. 2019 má soud za prokázané, že věřitel odeslal částku 8 000 Kč. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] ze dne 15. 9. 2021 soud zjistil, že banka k účtu, na který věřitel částku zaslal, sdělila, že žalovaný nebyl klientem této banky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z oznámení ze dne 8. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna postupitelem. 4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nabídla žalovanému úvěr. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 15. 5. 2019 částku 8 000 Kč na účet u [anonymizována dvě slova], nebylo však prokázáno, že se jednalo o účet žalovaného. Z provedených důkazů soud nezjistil, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyni byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovaným, oznámení této skutečnosti žalované postupitelem bylo prokázáno. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., vytištěnou větu nahrazující podpis žalovaného soud jako podpis neuznal, nemá parametry elektronického podpisu, další důkazy žalobkyně nenavrhla a soud ji nemohl poučit podle § 118a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“, když se jednání soudu neúčastnila. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], je soud povinen zjišťovat rovněž, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, k čemuž žalobkyně žádné důkazy nenavrhla. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně tedy neprokázala uzavření smlouvy s žalovaným, ani že by věřitel splnil svou povinnost podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., smlouvu tak soud hodnotí jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, mohla by žalobkyně mít podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která by žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru. Žalobkyně však neprokázala, že by účet, na který částku zaslala, byl účtem žalovaného a vzhledem k neprokázání projevu vůle žalovaného smlouvu uzavřít, nelze ani dovozovat, že sám žalovaný požádal o zaslání na cizí účet jako na platební místo. Ani k této skutečnosti soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., proto žalobu zamítl zcela. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.