17 C 246/2021-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne 4. 9. 2018 předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému 10 000 Kč na její účet s tím, že částku vrátí s poplatkem 6 338,15 Kč do 15. 8. 2019. Žalovaný byl marně upomínán o vrácení této částky, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 16. 8. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr v částce 10 000 Kč, s tím, že žalovaný splatí jistinu spolu s poplatkem 6 338,15 Kč do 15. 8. 2019 Smlouvy jsou podepsány elektronicky, žalovaný projevil souhlas zasláním vygenerovaného SMS kódu. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 4. 9. 2018 má soud za prokázané, že věřitel žalovanému odeslal částku 10 000 Kč s variabilním symbolem dle rodného čísla žalovaného. Ze zpráv [právnická osoba] má soud za prokázané, že účet, na který věřitel částku poukázal, byl účtem žalovaného a částka byla na tento účet připsána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 a seznamu pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z oznámení ze dne 6. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn postupitelem. 4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dálkovým způsobem. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou měl spolu s poplatkem vrátit do 15. 8. 2019. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 4. 9. 2018 částku 10 000 Kč na účet u [právnická osoba], který byl účtem žalovaného, a platba na něj byla připsána. Z provedených důkazů soud nezjistil, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyni byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovaným, oznámení této skutečnosti žalovanému postupitelem bylo prokázáno. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ obč. zák“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě z navržených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně tvrdila splnění této povinnosti pouze obecně. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač nutnost takového poučení v předvolání avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 7. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Žalobkyně požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 16. 8. 2019, když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením. Ve zbytku pak žalobu zamítl. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 61,20 % a neúspěšná z 38,8 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce 504,45 Kč, což odpovídá 22,4 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 300 Kč dle §14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 252 Kč, celkem náklady 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta. 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.