17 C 250/2021-23 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 21. 6. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 75 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně od 16. 6. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2021 do 15. 6. 2021. Uvedla, že 17. 9. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě kterého poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 75 000 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet dne 16. 6. 2020 ve výši 50 000 Kč a dne 21. 8. 2020 ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku nejpozději do 31. 12. 2020. Žalovaný však do dohodnuté doby splatnosti částku ani částečně neuhradil. Přípisem ze dne 7. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho neuhradil. Dne 8. 6. 2021 došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření„ Uznání dluhu a Dohody o plnění dluhu ve splátkách“, kde uznal žalovanou částku ve výši 75 000 Kč co do důvodu a výše a zavázal se ji uhradit ve splátkách po 5 000 Kč. Prví splátka byla splatná dne 15. 6. 2021. Pro případ prodlení žalovaného byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění závazku do zaplacení. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Podáním ze dne 7. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 5 000 Kč, neboť žalovaný tuto částku dne 12. 7. 2021 uhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), žalovaný po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem, žalobkyně souhlasila. Skutková tvrzení obsažená v žalobě doložila žalobkyně smlouvou o zápůjčce peněz ze dne 17. 9. 2020, dle které žalobkyně zapůjčila před podpisem smlouvy na účet č. [bankovní účet] žalovanému částku ve výši 75 000 Kč. Částka byla poskytnuta na uvedený účet dne 16. 6. 2020 ve výši 50 000 Kč a dne 21. 8. 2020 ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit do 31. 12. 2020. Dne 8. 6. 2021 žalovaný uznal dluh ve výši 75 000 Kč co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem červnem 2021, kdy první, druhá a třetí splátka činí 5 000 Kč a každá další 10 000 Kč. V případě prodlení žalovaného bylo dále ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny. Z předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobkyně ze dne 7. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl o zaplacení dlužné částky upomínán a byla mu stanovena lhůta k zaplacení. Z těchto důkazů má soud za prokázaný skutkový děj tak, jak je uveden v žalobě. Žalovaný si půjčil peněžní prostředky od žalobkyně, tyto však ve lhůtě splatnosti nevrátil. Dle ust. § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 téhož zákona při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 2053 obč. zák. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku, na základě které žalovanému poskytla částku v uvedené výši. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit, avšak do doby splatnosti tak neučinil. Následně svůj dluh uznal co do důvodu i výše dle § 2053 obč. zák. a rovněž částečně plnil. Nárok na úrok z prodlení je odůvodněn ust. § 1970 občanského zákoníku a vl. nař. č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Protože žalovaný uhradil po podání žaloby částku 5 000 Kč, vzala žalobkyně žalobu v této částce zpět a soud dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v této části zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Žalobce byl ve věci procesně úspěšný, protože důvodně podanou žalobu vzal ohledně dlužné částky zpět pro chování žalované, která ji v průběhu řízení uhradila, ohledně zbylé dlužné částky a zákonných úroků z prodlení byl nárok žalobci tímto rozsudkem přiznán. Žalobce má tedy právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to odměnu za čtyři úkony právní služby advokáta ve věci po 4 100 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 3 696 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 800 Kč, tedy celkem 24 096 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů v uvedené výši zaplatila k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Vrácení části zaplaceného poplatku ve výši 200 Kč je odůvodněno ustanovením § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.