17 C 260/2021-31 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 353,13 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 9. 4. 2019. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni kromě jistiny 20 000 Kč také úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek celkem ve výši 17 184 Kč a vše splatit do 9. 6. 2020. Žalovaný uhradil pouze 5 312 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 17 351,35 Kč, 15 % ročního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru 8 399,99 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru 1 593,06 Kč, inkasního poplatku 3 085,72 Kč a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 4. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný požádal [právnická osoba] o úvěr ve výši 20 000 Kč, uvedl, že je zaměstnaný na dobu určitou do 31. 8. 2019 s příjmem 18 228 Kč měsíčně, na bydlení a energie má výdaje 3 500 Kč měsíčně, za bydlení a energie měsíčně vynaloží 4 000 Kč, bydlí u rodinného příslušníka, za dopravu, jídlo a osobní náklady 2 000 Kč a splácí stávající půjčky částkou 2 772 Kč měsíčně, je svobodný, nemá děti, má základní vzdělání. Z pracovní smlouvy ze dne 13. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 31. 8 2019. Z potvrzení o příjmu má soud za prokázané, že žalovaný měl za poslední tři měsíce před vydáním potvrzení průměrný čistý měsíční příjem 17 434 Kč. Z mzdového výměru ze dne 13. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný měl základní složku mzdy 18 160 Kč a osobní ohodnocení od 0 do 4 540 Kč. Z výplatní pásky z prosince 2018 soud zjistil, že žalovaný měl příjem 19 091 Kč. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce soud zjistil, že proti žalovanému byla vedena exekuce, exekuce byla vymožena. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný s tímto věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru v částce 20 000 Kč a zavázal se jej splácet v 14 splátkách po 2 656 Kč, strany si dohodly, že dlužná částka bude 37 184 Kč, z čehož je 17 184 Kč částka nákladů spotřebitelského úvěru, dohodly si smluvní pokutu pro případ prodlení se splátkou 0,1 % denně z dlužné částky. Z informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že náklady spotřebitelského úvěru tvořily úrok 15 % ročně, úhrada za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 859 Kč a inkasní poplatek 3 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne 18. 1. 2021 má soud za prokázané, že to postupitel žalovanému oznámil. Z výpisu dluhu má soud za prokázanou aktuální evidovanou výši dluhu žalovaného a z toho vyplývající uhrazenou částku. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr a poskytl za tímto účelem osobní údaje a údaje k posouzení své úvěruschopnosti, předložil doklady o svých příjmech a zaměstnání, poté byla uzavřena smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, a žalovanému byl poskytnut úvěr v částce 20 000 Kč. Strany si sjednaly náklady úvěru celkem 17 184 Kč. Žalovaný na dluh uhradil 5 312 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. obč. zák. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. obč. zák. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalovaný vyplnil v žádosti o úvěr údaje o své osobě, uvedl svou příjmovou situaci, označil výdaje, osobní stav, že má další splátky a již měl exekuci. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Věřitel získal od žalovaného doklady o příjmech, ačkoli strany sjednaly 14 splátek, žalovaný měl zaměstnání pouze na dobu určitou a neměl zajištěn další příjem, věřitel navíc vycházel z příjmů vyšších, žalovaný měl prémie a příplatky, avšak sjednánu měl tarifní mzdu 18 160 Kč hrubého měsíčně. Věřitel nijak neověřoval výdaje žalovaného, které uváděl velmi nízké a neodpovídající situaci na trhu s bydlením a energiemi. Dále věřitel neověřil další závazky žalovaného, uváděl, že splácí již měsíčně částku 2 772 Kč měsíčně a ve smlouvě s věřitelem se měl zavázat ke splátce 2 656 Kč měsíčně, což soud již hodnotí jako vyšší závazek a věřitel mohl zvážit neposkytnout žalovanému úvěr v plné výši, měl také prověřit žalovaného v dostupných registrech dlužníků, když prokazatelně již žalovaný exekuce měl. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 7. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru sníženou o 5 312 Kč, kterou žalovaný uhradil. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 14 688 Kč. Žalobkyně požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 10. 6. 2020, když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením. V ostatním pak soud žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal k jinému postupu důvod.