17 C 267/2021-18 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení výše uvedené částky. Uvedla, že žalovaný provozoval vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno] a od 16. 12. 2019 do 31. 7. 2020 provozoval celkem 229 dnů toto vozidlo bez povinného pojištění odpovědnosti, je proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek dle zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení nejprve dne 23. 9. 2020 a příspěvek byl splatný dne 8. 12. 2020 a poté dne 2. 12. 2020, kdy byl příspěvek splatný dne 16. 2. 2021, požaduje proto zaplacení příspěvku v částce 19 694 Kč a 600 Kč jako poplatek za mimosoudní uplatnění práva (dvě zaslané upomínky). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), žalovaný po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem, žalobkyně souhlasila. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovanému jako provozovateli vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], žalobkyně nejprve dne 23. 9. 2020 zaslala výzvu k úhradě do garančního fondu, když neměl vozidlo pojištěno od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2020, a to do 60 dnů v částce 9 2020 Kč a 300 Kč jako náklady na uplatnění. Následně zaslala žalobkyně výzvu žalovanému dne 2. 12. 2020, kdy měl příspěvek v částce 10 492 Kč a 300 Kč uhradit do garančního fondu do 60 dnů od doručení upomínky, a to za dobu od 1. 4. 2020 do 37. 7. 2020. Další upomínky zaslala žalobkyně žalovanému dne 13. 1. 2021, 11. 3. 2021, 2. 6. 2021 a 30. 6. 2021. 5. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, Nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 tohoto zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [název] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 6 tohoto zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady [název] podle odstavce 4 zaniká, pokud [název] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [název] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 6. Po právní stránce posoudil věc tak, že žalobkyně splnila svou povinnost podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zaslala žalovanému výzvu dne 23. 9. 2020 a dne 2. 12. 2020, že nesplnil svou povinnost dle § 1 odst. 2 tohoto zákona a od 16. 12. 2019 do 31. 7. 2020 byl provozovatelem výše označeného vozidla bez povinného pojištění a proto má žalobkyně dle § 4 odst. 1 právo od žalovaného jako provozovatele vozidla požadovat úhradu příspěvku za celkem 229 dnů ve výši 19 694 Kč. Soud tak žalobě vyhověl a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 600 Kč, když žalobkyně prokázala, že žalovaného opakovaně upomínala a soud proto takovou výši považuje za přiměřenou. Vyhověl žalobě i v části požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužného pojistného dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž výše zákonného úroku z prodlení odpovídá § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 300 Kč dle §14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 812 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 252 Kč, celkem náklady 2 264 Kč. 8. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.