20 C 139/2021-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 3 375 Kč s úrokem z prodlení z titulu dlužných televizních poplatků za období od prosince 2018 do prosince 2020 po 135 Kč měsíčně. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2021 č.j. 20 C 139/2021-11 bylo řízení v rozsahu částky 135 Kč zastaveno, neboť žalobkyně pro tuto částku vzala žalobu zpět s tvrzením, že žalovaná tuto částku zaplatila před podáním žaloby. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. 4. Soud rozhodl v souladu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání; souhlas žalované se podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, neboť nereagovala na výzvu k vyjádření k navrženému postupu. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě listin předložených účastníky. 5. Z účastníky předložených listin učinil soud následující skutkový závěr: Žalovaná se od listopadu 2018 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení poplatku upomínkou ze dne [datum], která byla žalované zaslána na adresu [adresa]. 6. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně, která vzala žalobu v rozsahu částky 135 Kč zpět z důvodu, že žalovaná tuto částku uhradila před podáním žaloby. Ve zbývající části, v níž došlo k meritornímu projednání věci, byla žalobkyně zcela úspěšná. 9. V plném rozsahu by žalobkyně měla právo na zaplacený soudní poplatek 400 Kč, částku 100 Kč coby paušální náhradu nezastoupeného účastníka (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a v částku 21 Kč představující náhradu daně z přidané hodnoty. Ostatní žalobkyní uplatněné náklady řízení (odměna za zastoupení advokátem) nemá soud za účelně vynaložené. V podrobnostech soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], s jehož argumentací se soud plně ztotožňuje. Je-li žalobkyně výlučným příjemcem televizních poplatků, které tvoří nezanedbatelnou část jejích příjmů, lze po ní spravedlivě požadovat, aby své interní pracovní postupy a organizační strukturu nastavila tak, že bude s to sama soudně uplatňovat nároky z titulu televizního poplatku. Pokud by žalobkyně nebyla v řízení o žalobě zastoupena advokátem a úkony spojené s vedením soudního řízení by zajišťovala pomocí vlastních zaměstnanců, neměla by nárok na náhradu nákladů zastoupení. Tím, že tuto agendu smluvně předala advokátovi, hodlá žalobkyně snižovat své náklady na soudní uplatnění nároků. Jednak tím zcela eliminuje vlastní mzdové náklady, které by musela vynaložit na zaměstnance pověřené jednáním za ni v soudním řízení (jde o proces označovaný v oblasti řízení lidských zdrojů a managementu jako outsourcing), jednak náklady na zastoupení advokátem jí mají být kompenzovány přiznáním náhrady odměny za zastupování. Tato ekonomická strategie se ovšem příčí účelu § 142 o. s. ř., jehož ratio nespočívá v tom, aby umožňoval optimalizaci ekonomických procesů uvnitř žalobkyně. V plné výši by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů ve výši 521 Kč, z této částky jí pak náleží 93 %, tedy částka 484,50 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod k jejich prodloužení.