6 C 120/2021-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 27.8.2018 do zaplacení s tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřely dne 26.7.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové částce 25 350 Kč ve třinácti splátkách. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a dluží částku 23 400 Kč, z toho 15 000 Kč na jistině, 3 408 Kč na neuhrazeném úroku z úvěru, 2 679 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru a 2 313 Kč na inkasním poplatku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná přes upomínku dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud provedl důkazy finanční analýzou žalobkyně k zamýšlenému úvěru ze dne 26.7.2017, credit scoringem vypracovaným žalobkyní k poskytnutí úvěru žalované, čestným prohlášením žalované ze dne 26.7.2017, žádostí o poskytnutí úvěru a smlouvou o úvěru [číslo] [rok] [číslo], předpisem splátek, přehledem sociálních dávek vyplacených žalované za květen až červenec 2017, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 včetně příloh a předžalobní výzvou ze dne 26.2.2020. 4. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 26.7.2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit spotřebitelský úvěr společně s náklady ve výši 10 950 Kč, a to ve třinácti splátkách po 1 950 Kč. 5. Z finanční analýzy se podává, že žalovaná uvedla měsíční příjmy ve výši 8 100 Kč, výdaje ve výši 4 000 Kč. V domácnosti žalované měly žít dvě osoby výdělečně činné a jedno dítě do šesti let. Žalovaná čestně prohlásila, že žije s rodinou u přítelových rodičů, výdaje na energie nehradí. 6. Z přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory od Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Příbrami bylo zjištěno, že v období od května 2017 do června 2017 byl žalované vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a přídavek na dítě ve výši 500 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že touto smlouvou postoupila společnost [právnická osoba] pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovanou, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k okamžitému zaplacení dlužné částky. 8. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Soud proto hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdkyně žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované. Nevyžádala si například výpisy z účtu. Odhadované výdaje žalované uváděné ve výši 4 000 Kč a celé tříčlenné domácnosti ve výši 7 000 Kč jsou neobvykle nízké. Důsledněji měly být majetkové poměry žalované prověřeny zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla na mateřské dovolené a jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč. 16. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem pře