6 C 122/2021-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 30 717,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 905,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 287,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 368,08 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 18 368,08 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], dne 14.12.2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal zaplatit úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatek vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 25.10.2019. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku, a to z informací od žalovaného ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a z dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, zaplatil toliko částku 2 000 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající části. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný přes upomínku dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud provedl důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 14.12.2018 včetně smluvních podmínek a kartou zákazníka k této zápůjčce, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvou k plnění ze dne 28.1.2021 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 14.12.2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku další částku ve výši 14 220 Kč, která se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 4 692 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti formou 45 týdenních splátek po 761 Kč. 5. Z karty zákazníka k této smlouvě vyplývá, že žalovaný při sjednání zápůjčky uvedl, že je svobodný, je zaměstnán i u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 20 062 Kč, bydlí v nájmu, odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Dle údajů v zákaznické kartě měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za říjen a listopad 2018. 6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 2 000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že touto smlouvou postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovaným, jež jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno a v oznámení ze dne 20. 1. 2020 byl žalovaný vyzván, aby pohledávku uhradil do deseti dnů od doručení výzvy. 8. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný byla v řízení nečinný a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Soud proto hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedený