6 C 79/2021-52 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 30 692 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 938,09 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 692 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 7 438,46 Kč a úroku ve výši 72,3 % ročně z částky 28 587,48 Kč od 22. 9. 2020 do 13. 10. 2020 a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 28 587,48 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 9. 2020 dosáhne částky 88 905 Kč. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 31. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Dle smlouvy činil smluvní úrok 72,3 %. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok zaplatit ve 36 měsíčních splátkách po 2 058 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná uhradila toliko pětkrát částku 2 058 Kč a třikrát částku 1 000 Kč. Protože žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, byl úvěr zesplatněn. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 7 438,46 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná o uhrazení dluhu upomenuta. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 12. 2019, prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře a z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 31. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 36 splátkách po 2 058 Kč splatných vždy k patnáctému dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 74 088 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 72,3 %. V článku 6. 1. úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitne v prodlení delším než 30 dní. Dále byla v článku 6.5 smlouvy sjednána smluvní pokuta pro případ, že v den zesplatnění nebude zaplacena nová jistina, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Dne 31. 12. 2019 poskytla žalobkyně úvěr ve výši 30 000 Kč na účet 0 [bankovní účet]. 5. Z pracovní smlouvy ze dne 4. 8. 2016 a jejího dodatku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla od 1. 9. 2016 zaměstnána jako hospodářka u zaměstnavatele [Název zaměstnavatele] [anonymizováno], [část obce], [ulice a číslo]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z výplatní pásky žalované za měsíc říjen 2019 se podává, že čistý plat žalované za tento měsíc dosahoval výše 16 351 Kč. Z výplatní pásky žalované za měsíc listopad 2019 bylo zjištěno, že čistý plat žalované za tento měsíc dosahoval výše 31 501 Kč. Z výpisu z účtu žalované se podává, že dne 9. 12. 2019 byla na její účet připsána částka 31 501 Kč od jejího zaměstnavatele. 6. Z hodnocení klienta ze dne 31. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla svůj průměrný čistý měsíční příjem ve výši 24 501 Kč, ve výdajích uvedla náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 4 000 Kč, splátky pro žalobkyni ve výši 4 002 Kč a výdaje ve výši životního minima ve výši 3 410 Kč, celkové výdaje tak činily 11 412 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená a bydlí v pronájmu. 7. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 30. 12. 2019 neměla žalovaná v uvedeném rejstříku zápis. 8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 30. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná dosáhla skóre 283 bodů, což představuje vyšší riziko zhoršené platební morálky žalované. 9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni ve splátkách celkem částku 13 290 Kč. 10. Z upomínky ze dne 17. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní upozorněna na skutečnost, že neuhradila splátky splatné dne 15. 7. 2020 a 15. 8. 2020 a byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. 11. Žalované byla dne 3. 6. 2021 zaslána předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě do 15 dní od jejího doručení. 12. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne 22. 6. 2021 žalobu, v níž se po žalované domáhala zaplacení částky 26 519 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 1. 2019 s tím, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měla žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč. 13. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne 22. 6. 2021 žalobu, v níž se po žalované domáhala zaplacení částky 58 536 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 31. 10. 2019 s tím, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měla žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 502 Kč. Uvedená žaloba byla vzata zpět. 14. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne 22. 6. 2021 žalobu, v níž se po žalované domáhala zaplacení částky 53 196 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 1. 2020 s tím, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který měla žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 744 Kč. 15. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 18. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplýv