10 C 29/2022-62 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalovaném částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 6. 8. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované vyplaceny bezhotovostně na účet. Ke smlouvě o úvěru byla sjednána doplňková služba„ Podpora“, jejíž podstatou je možnost spotřebitele odložit či přerušit ve specifikovaných případech povinnosti splácet úvěr. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 18 504 Kč v 72 měsíčních splátkách po 433 Kč, zahrnujících měsíční splátky služby„ Podpora“ ve výši 176 Kč. Celkovou částku tvoří jistina (10 000 Kč) a pevný úrok (8 504 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do zesplatnění úvěru celkem uhradila 2 227,57 Kč. Žalobce požadoval zaplatit částku 34 276,96 Kč jakožto dlužnou jistinu (zahrnující dlužnou jistinu původní pohledávky ve výši 9 659,37 Kč, nesplacenou část úroků ve výši 7 495,91 Kč, nesplacenou částku doplňkové služby Podpora ve výši 11 792 Kč, náklady na upomínkování ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 829,68 Kč), dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 989,05 Kč (zbylá část jistiny 9 659,37 Kč + náklady za upomínky 500 Kč + smluvní pokuta 4 829,68 Kč) za období od 4. 4. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 792 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a žalobce uzavřeli 6. 8. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] sjednali pevný úrok, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky, neoddělitelnou přílohu [číslo] smlouvy tvořila listina nazvaná smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 6. 8. 2021 vč. příloh, výpisem z účtu žalobce ze dne 6. 8. 2021). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 8 000 Kč, částka 2 000 Kč byla započtena na náklady žalobce, do zesplatnění úvěru žalovaná uhradila částku 2 227,57 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobce ze dne 10. 8. 2021, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 6. 8. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 34 276,96 Kč úroky a úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 21. 2. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 21. 2. 2022, podacím lístkem ze dne 4. 3. 2022). 6. Dále soud zjistil, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla účastníkem insolvenčního řízení (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku ze dne 6. 8. 2021) a ani neměla záznam v registru SOLUS (prokázáno výpisem z registru SOLUS ze dne 6. 8. 2021). Příjem žalované za červen 2021 činil 24 395 Kč (prokázáno výplatní páskou žalované za červen 2021). Dále měla žalovaná za měsíc červenec 2021 příjem v celkové výši 59 895 Kč a výdaje v celkové výši 65 065,86 Kč, z počátečního zůstatku ve výši 5 376,07 Kč tak ke konci měsíce měla na účtu částku 205,21 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalované za měsíc červenec 2021). 7. Další žalobcem navrhované důkazy soud neprováděl, neboť je považoval za právně nevýznamné. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a poskytovatel úvěru (žalobce) uzavřeli 6. 8. 2021 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 9. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 10. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že pro tyto účely si od žalované pořídil kopii občanského průkazu a rodného listu a vyžádal si výpisy jejího bankovního účtu, dále pak zjišťoval údaje o žalované v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů a v registru SOLUS. Z údajů sdělených žalovanou měl žalobce zjistit, že žalovaná má měsíční příjem ve výši 24 395 Kč a měsíční výdaje ve výši 10 701 Kč (z toho 3 000 Kč na bydlení, 7 701 Kč jde na pravidelné finanční závazky). Mimo pravidelných finančních závazků měla žalovaná navíc jednorázové finanční závazky v celkové výši 22 200 Kč. Dále z výpisu z bankovního účtu žalobce zjistil finanční závazky ve výši 14 866 Kč; tyto však dle vlastního tvrzení do posouzení úvěruschopnosti nezapočítával, neboť již byly žalovanou uhrazeny. Dále se žalobce dovolával licence udělené Českou národní bankou a mezinárodních certifikátů. 11. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované nesplnil. Žalobce se sice při zkoumání příjmů žalované nespokojil jen s tvrzením žalované, nýbrž tyto ověřil i na základě předložené výplatní pásky a výpisu z účtu; při zkoumání výdajů žalované však dostatečnou obezřetnost neprokázal, ač judikatura vyžaduje řádné ověření příjmů i výdajů žadatele o úvěr včetně způsobu jejich financování (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalované, z nějž jednoznačně vyplývá, že výdaje žalované převyšují její příjmy, nadto její příjmy byly prokazatelně minimálně v částce 22 200 Kč tvořeny dalšími úvěry; jinými slovy, bez získaných úvěrů by příjmy žalované stěží přesahovaly ½ jejích výdajů, což mělo v žalobci vzbudit důvodnou pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. Z důvodu nízkého disponibilního zůstatku navíc nemohla banka žalované v průběhu července 2021 provést úhradu pravidelných finančních závazků žalované, a to až do dne, kdy žalovaná obdržela svou výplatu. Z hlediska výdajů pak žalobce zkoumal podrobněji pouze splátkové výdaje, a to i přesto, že výdaje žalované přesahovaly její příjmy; bylo tak na místě prověřit, zda se jednalo pouze o mimořádnou situaci, či zda se tak děje opakovaně. Pouze na základě takového prověření lze totiž bezpečně určit, byla-li by žalovaná schopna úvěr splácet. Mimo to žalobce ve svém vyjádření opakovaně zmiňuje, že pro posouzení úvěruschopnosti si od žadatele o úvěr vymíní vždy výpisy z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce, zatímco soudu předložil výpis pouze za 1 poslední měsíc; je tak zjevné, že žalobce minimálně v tomto případě nedodržel ani vlastní pravidla pro poskytování úvěru. Co se týče žalobcových tvrzení ohledně práv ve prospěch spotřebitele, soud má za to, že ani v jednom tvrzeném případě se nejedná o ustanovení ujednané výrazně ve prospěch spotřebitele. V případě prodloužení lhůty k odstoupení od smlouvy je tato sjednána i ve prospěch žalobce, tudíž se jedná o ustanovení ve prospěch obou smluvních stran. Možnost přerušení splácení je součástí doplňkové služby, za níž si spotřebitel platí nemalou částku. Opakované zasílání upomínek k zaplacení za situace, kdy je dlužník dlouhodobě nekontaktní a ve spojení s bezdůvodným navyšováním nákladů na 2. upomínku, naznačuje spíše umělé navyšování nákladů, a tím i částky k vymáhání. Vrácení poloviny úroků a poloviny nákladů vynaložených na doplňkovou službu v případě řádného splácení je pak vyloučeno v případě předčasně splacených úvěrů, čímž značně omezuje využitelnost takového ustanovení, neboť fakticky znemožňuje spotřebiteli předčasné splacení úvěru po uplynutí poloviny sjednané doby splácení, když vrácení poloviny úroků v případě předčasného řádného splacení ve smlouvě sjednána není. 12. Smluvní strany se