10 C 48/2021-53 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 26 519,08 Kč s příslušenstvím, jakožto dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 1. 2019 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na její účet úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr a sjednaný úrok ve výši 52,88 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobci zaplatila do zesplatnění úvěru částku 22 500 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení se splněním tohoto dluhu, které trvalo i přes výzvy žalobce k jeho splnění po dobu více než 65 dnů a v důsledku toho se dluhy založené smlouvou o úvěru staly v souladu s touto smlouvou dne 20. 8. 2020 splatnými jako celek, po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem částku 3 000 Kč. Dlužná částka se skládá z nové jistiny 21 120,40 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného o 15 dní ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 199,08 Kč, na kterou žalobci vzniklo právo po zesplatnění úvěru. Žalobce dále požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 320 Kč od 1. 11. 2020 do 14. 12. 2020 ve výši 245,23 Kč, běžících úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 320 Kč od 15. 12. 2020 do 27. 1. 2021 ve výši 235,14 Kč, běžících úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 320 Kč od 28. 1. 2021 do 5. 3. 2021 ve výši 189,26 Kč, běžících úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 320 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení a běžících úroků ve výši 43,21 % ročně z částky 21 839,32 Kč od 22. 8. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 609,60 Kč, běžících úroků ve výši 10 % ročně z částky 21 839,32 Kč od 15. 9. 2020 do 5. 3. 2021 ve výši 980,40 Kč, běžících úroků ve výši 10 % ročně z částky 21 120,40 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 8. 2020 dosáhne částky 64 800 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dne 18. 1. 2022 soud jednal v nepřítomnosti žalované, která se k tomuto jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána. 4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ke dni 23. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobce měl povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů. 5. Z předsmluvního formuláře a návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy úroková sazba činila 52,88 % ročně. Žalovaná se zavázala splatit v 36 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných k 16. dni v měsíci celkem částku 54 000 Kč. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 449 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 30 dní a náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 15 dní. Trvá-li prodlení žalované se splněním některé splátky 65 dnů, dojde ke zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají splatnými pohledávky založené smlouvou o úvěru jako celek, včetně dosud přirostlých úroků, které se stávají součástí jistiny pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Po zesplatnění úvěru se žalovaná zavázala žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 6. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] za měsíce září 2018, říjen 2018, listopad 2018 a prosinec 2018 bylo zjištěno, že průměrná výše mzdy žalované v období čtyř měsíců před uzavřením smlouvy činila 21 890,50 Kč. Dále příjmy a výdaje žalované ve sledovaném období byly přibližně ve stejné výši s tím, že konečné zůstatky na účtu žalované byly většinu měsíců do 200 Kč. 7. Z výpisů ze systémů SOLUS, NRKI a Nikita Engine s.r.o. bylo zjištěno, že žalovaná neměla žádný záznam v registru SOLUS. Dle systému NRKI měla žalovaná skóre 367, což zejména představovalo menší riziko nesplácení poskytnutého úvěru a možnost lepší nabídky částky k vyplacení. Dle systému Nikita Engine s.r.o. byla žalovaná novým klientem a nebylo možné stanovit skóre dle jejího chování, její aplikační skóre 335 však nasvědčovalo vyššímu riziku nezaplacení úvěru. 8. Z oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ze dne 28. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobce žalované oznámil, že akceptoval návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Součástí oznámení byl rovněž splátkový kalendář, dle kterého až do 17. splátky se větší část splátek měla započítat na úrok a od 18. splátky pak na jistinu pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. První splátka byla splatná 16. 3. 2019. 9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč byly na účet žalované poukázány žalobcem dne 28. 1. 2019. 10. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná žalobci vrátila celkem částku 25 500 Kč. 11. Z výzev ze dne 17. 7. 2020 a 17. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzýval k zaplacení dlužných splátek s tím, že byla žalovaná ve výzvách upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. 12. Z oznámení ze dne 20. 8. 2020 bylo zjištěno, že z důvodu prodlení žalované s úhradou splátky o délce 65 dnů žalobce úvěr ke dni oznámení zesplatnil. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 6. 2021 adresované žalované a podacího archu ze dne 3. 6. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že pokud tak neučiní, bude proti ní podána žaloba. 14. Soud dále provedl k důkazu vyjádření znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [příjmení] k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 s tím, že soud vyhodnotil, že toto vyjádření neobsahuje žádné skutečnosti, které by měly vliv na posouzení věci. 15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce (poskytovatel úvěru) uzavřeli 26. 1. 2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobce byl povinen před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované, přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně splnil povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, a zda tedy mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Soud má na základě předložených listin za to, že žalobce uvedenou povinnost řádně nesplnil, neboť žalobce v okamžiku uzavření smlouvy vycházel pouze z prokázaného příjmu žalované, který činil za poslední čtyři měsíce před uzavřením smlouvy průměrně 21 890,50, což bylo osvědčeno z výpisů z účtu žalované. Další podklady, na jejichž základě žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, dle soudu však samy o sobě vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr vzbuzuje obsah jí předložených výpisu z účtu, neboť z nich je patrné, že zůstatky účtu žalované v době čtyř měsíců před uzavřením smlouvy byly ve většině případů do 200 Kč, z čehož je zřejmé, že měsíční výdaje žalované se při nejmenším rovnali jejím měsíčním příjmům představovaným zejména mzdou. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce žádným způsobem neprověřoval výdajovou stránku žalované, jinak by nemohl dospět k názoru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. K tomu soud dodává, že výdajovou stránku žalované bylo dle názoru soudu minimálně vhodné ověřit s využitím průměrných výdajů člena průměrné domácnosti, kdy z údajů uvedených na stránkách Českého statistického úřadu bylo možné zjistit, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti za rok 2018 činila 12 430 Kč, tj. 149 162 Kč ročně děleno 12 měsíci po zaokrouhlení (viz. https://www.czso.cz/csu/czso/spotrebni-vydaje-domacnosti-2018-pgj0e6toh). Za tohoto stavu lze uzavřít, že žalobce porušil povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované a z uvedeného důvodu je smlouva neplatná. 17. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinna vrátit žalobci jen dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.) a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení. Na základě neplatné smlouvy o