11 C 12/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 8. 2021 se žalobce domáhal uhrazení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne 15. 7. 2017 smlouvu o úvěru [číslo]. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem z úvěru a náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 25 950 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 13 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 15. 8. 2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 15. 7. 2017, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Vzhledem k prodlení žalovaného má tak žalobce kromě dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 16. 8. 2018 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 7. 2017 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] [IČO] na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ke dni podání žaloby ani přes výzvu právního zástupce žalobce ničeho neuhradil. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že k požadované částce nemá žádné výhrady a se zaplacením souhlasil. 3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 15. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu úrokem z úvěru ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 15. 8. 2018. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a dostal se do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 přešla pohledávka ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Dle ust. § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 8. Na základě takto zjištěných skutečností má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následujících zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V řízení žalobce prokázal existenci a výši sporné pohledávky i to, že je v řízení aktivně legitimován k podání žaloby. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný dlužnou částku uhradil, naopak žalovaný potvrdil, že žalovanou částku žalobci dluží a s jejím zaplacením souhlasil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 7. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 8. 2018 do zaplacení, jehož výše byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem 2 252 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.