11 C 238/2021-37 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 7. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne 19. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo]. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 25,85 % ročně sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit uvedenému věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem z úvěru, a to ve 13 splátkách po 1 560 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 19. 1. 2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 19. 12. 2017, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení. Žalobce tak má kromě dlužné jistiny nárok na smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 12. 2017 do zaplacení, dále na zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 20. 1. 2019 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 12 000 Kč od 20. 1. 2019 do 16. 7. 2021 ve výši 10 872 Kč, z níž žalobce požaduje pouze smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč (tj. ve výši poloviny jistiny úvěru). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] [IČO] na společnost [právnická osoba], [IČO] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ke dni podání žaloby ani přes výzvu právního zástupce žalobce ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 19. 12. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu úrokem z úvěru ve výši 25,85 % ročně, a to ve 13 splátkách po 1 560 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátku měl žalovaný uhradit dne 19. 1. 2019. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný z celkové výše úvěru neuhradil ničeho. Dle úvěrové smlouvy je dlužník povinen uhradit věřiteli kromě úroku z prodlení dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 přešla předmětná pohledávka ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba], a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný byl zároveň vyzván k zaplacení aktuální dlužné částky, a to předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 27. 7. 2020. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Dle ust. § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 7. Na základě takto zjištěných skutečností má soud za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce v řízení prokázal existenci a výši sporné pohledávky i to, že je v řízení aktivně věcně legitimován. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že dlužnou částku uhradil. Soud proto na základě provedených důkazů žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 12 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč a dále smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 12. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od 20. 1. 2019 do zaplacení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za čtyři úkony právní služby advokáta ve věci - převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast na jednání dne 13. 1. 2022 (odměnu za sepis vyjádření ze dne 29. 12. 2021 soud žalobci nepřiznal, neboť se nejedná o účelně vynaložený náklad) po 1 820 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., cestovné k jednání z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem v celkové výši 1 377 Kč, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestami za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyh.č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta ve výši 2 153,97 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem 13 210,97 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.