11 C 245/2021-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 8. 2021 domáhal zaplacení částky 5 000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to distančně prostřednictvím elektronických prostředků, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč převodem na účet žalovaného, který měl být splacen do 12. 10. 2016. Žalovaný však do uvedeného data, ani později peněžní prostředky nevrátil, ačkoli byl upomínán. Smlouvou o postoupení pohledávek z 3. 3. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn písemným oznámením a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 13. 4. 2021, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: 4. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne 12. 9. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] Tuto částku se žalovaný zavázal poskytovateli úvěru zaplatit do 12. 10. 2016. Žalovaný však ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 přešla pohledávka ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 12. 9. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr do 12. 10. 2016. 12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 20. 1. 2022 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. 13. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ustanovení § 586 o.z. kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků, a dále v ust. § 588 o.z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. stanoví sankci neplatnosti smlouvy v případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 odst. 1 uvedeného zákona způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o.z.). 14. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tato smlouva absolutně neplatná (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve spojení s ustanovením § 588 o.z.). V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 15. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce jakožto nástupce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., a to od 18. 4. 2021, neboť od této doby je v prodlení (žalovanému byla zaslána upomínka k úhradě právním zástupcem žalobce s výzvou k úhradě dluhu do tří dnů, tedy do 17. 4. 2021). Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl. 16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch, žaloba byla zamítnuta pouze ohledně části zákonného úroku z prodlení za období od 13. 10. 2016 do 17. 4. 2021, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 17. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.