11 C 273/2021-33 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 6. 2021 domáhal zaplacení částky 4 899 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 1. 2016 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to distančně prostřednictvím elektronických prostředků, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč převodem na její účet, který měl být splacen do 8. 1. 2016. Mezi stranami byl dále sjednán poplatek ve výši 899 Kč. Žalovaná však do sjednaného data peněžní prostředky nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 18. 12. 2015 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala spolu s poplatkem poskytovateli úvěru zaplatit do 8. 1. 2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 přešla pohledávka ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dne 18. 12. 2015 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut v úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 8. 1. 2016, ničeho však neuhradila. 10. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 15. 2. 2022 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost o tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ustanovení § 586 o.z. kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků, a dále v ust. § 588 o.z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. stanoví sankci neplatnosti smlouvy v případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 odst. 1 uvedeného zákona způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o.z.). 11. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tato smlouva absolutně neplatná (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve spojení s ustanovením § 588 o.z.). V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovanou, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 12. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 4 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná je kromě částky 4 000 Kč dále povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., a to od 8. 2. 2021, neboť od této doby je v prodlení (žalované byla zaslána upomínka právním zástupcem žalobce s výzvou k úhradě dluhu do tří dnů, tedy do 7. 2. 2021). Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení za stanovené období, ohledně zbývající částky 899 Kč se zbývajícím úrokem z prodlení byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 82 %, neúspěšný byl ve výši 18 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 64 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 200 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., 21 % DPH advokáta ve výši 189 Kč a 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 1 489 Kč, z toho 64 % představuje částku 953 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 14. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.