11 C 278/2021-19 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 11. 2021 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému, a to ke dni 30. 9. 2021. Uvedl, že jeho vyživovací povinnost k žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 6. 2014, č.j. [číslo jednací], jímž bylo žalobci stanoveno výživné na tehdy nezletilého syna [jméno] částkou 3 500 Kč měsíčně. Žalobce se dozvěděl, že žalovaný se po složení maturity v červnu roku 2021 již nepřipravuje studiem na budoucí povolání a že vykonává brigády. Žalobce tedy má zato, že žalovaný již je schopen se živit sám a je dán důvod pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti souhlasil. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 6. 2014, č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro tehdy nezletilé děti [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného], kdy s účinností od měsíce ledna 2014 byla otci stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 4 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 3 500 Kč měsíčně, a zároveň byl vyčíslen vzniklý nedoplatek na výživném ke dni soudního rozhodnutí a stanoven způsob jeho úhrady. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 26. 7. 2014. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že od konce roku 2019 je vůči němu vedeno u Krajského soudu v Praze insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], v jehož průběhu bylo uhrazováno výživné na děti, v současné době je hrazeno výživné na dceru [jméno] a vzniklý dluh na výživném pro žalovaného. Žalobce pracuje u [právnická osoba] s.r.o., dluhy vůči věřitelům hradí prostřednictvím splátkového kalendáře. Z písemného sdělení insolvenčního správce žalobce [právnická osoba] ze dne 28. 2. 2022 vyplývá, že z dlužného výživného vůči [celé jméno žalovaného] ve výši 93 500 Kč byla doposud uhrazena částka 73 399,50 Kč. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že v červnu roku 2021 ukončil studium na [název školy] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v [obec] – [část obce] složením maturitní zkoušky. Po prázdninách si zajistil a vykonával brigády, od 21. 1. 2022 pracuje na hlavní pracovní poměr v hotelu [název hotelu] [anonymizováno] se sídlem [adresa]. Účastníci učinili nesporným, že od 1. 10. 2021 skončila vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, neboť žalovaný ukončil studium a přípravu na budoucí povolání a živí se sám. Podle ust. § 910 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. (o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce je otcem žalovaného a na základě soudního rozhodnutí mu bylo vyměřeno výživné na žalovaného, a to naposledy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 6. 2014, č.j. [číslo jednací] ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný absolvoval středoškolské studium na [název školy] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v [obec] – [část obce], které úspěšně ukončil v červnu roku 2021 složením maturitní zkoušky. Tímto okamžikem lze mít zato, že řádně ukončil přípravu na budoucí povolání ve zvoleném oboru, neboť v dalším studiu nepokračuje a je schopen se sám živit. Tuto skutečnost účastníci učinili souhlasným prohlášením za nespornou, přičemž žalovaný po prázdninách nejprve vykonával brigády, nyní je zaměstnán v pracovním poměru a nepochybně se živí sám. Soud proto uzavřel, že ukončením středoškolského studia žalovaného zanikla vyživovací povinnost žalobce vůči němu, a proto v souladu se žalobním návrhem soud vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému s účinností od 1. 10. 2021 zrušil. Tím byl zároveň změněn rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. 6. 2014, č.j. [číslo jednací], pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro tehdy nezletilého žalovaného. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy procesně úspěšný žalobce se vzdal práva na náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.