11 C 97/2022-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 10 417 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatek, a to poplatek za tzv. expres výplatu ve výši 199 Kč. Celková výše úvěru byla splatná do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem za poplatek ve výši 790 Kč, a to dne [datum]. Žalovaný si dále prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem za poplatek ve výši 490 Kč, a to dne [datum]. Úvěr nebyl řádně splacen, žalovaný uhradil dne [datum] částku 1 504 Kč a poté dne [datum] uhradil 2x po 1 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě aktuální dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalobce tedy požadoval po žalovaném celkovou částku 10 417 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 8 510 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 790 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 488 Kč a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč. Požadované příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 220,75 Kč za dobu od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 10 417 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] sjednána smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému týž den poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal kromě jistiny ve výši 10 000 Kč žalobci dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatek, a to poplatek za tzv. expresní výplatu ve výši 199 Kč, možnost prodloužení doby splatnosti za poplatek ve výši 790 Kč a 490 Kč. Celková výše úvěru byla splatná do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný uhradil žalobci celkem 1 506 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě aktuální dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne [datum]. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného poplatku ve výši 330 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si dvakrát prodloužil lhůtu splatnosti o 30 dnů. 11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na [datum] omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. 12. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru. 13. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl. 14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 15. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující. 16. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru. 17. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnoc