12 C 112/2022-94 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 53 697 Kč s přísl. z důvodu, že se žalovanou žili dokonce roku 2020 jako druh a družka, od 1. 1. 2021 do 9. 10. 2021 užívala žalovaná byt bez souhlasu žalovaného. Žalovaná odmítala byt vyklidit. Žalobce nesl veškeré náklady s užívání bytu. Žalovaná nijak nepřispívala. Žalobce požaduje za toto období částku 4 000 Kč měsíčně jako takzvané simulované nájemné a podíl na úhradách za energie a služby ve výši 1 800 Kč měsíčně. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Žalovaná na výzvu nereagovala. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že se žalobcem žili jako druh a družka do října 2021, kdy se žalovaná z bytu odstěhovala. Žalovaná se podílela na nákladech domácnosti. Nakupovala pro celou rodinu jídlo a další potřeby. Společnou domácnost se žalobcem vedli až do října 2021, kdy žalobce začal přispívat výživným na nezletilou dceru. Žalobce nikdy žalovanou nevyzval k opuštění bytu. Žalovaná namítla započtení částky 7 100 Kč a to z důvodu, že žalobce jí nepředložil ve lhůtě 4 měsíců od skončení zúčtovacího období vyúčtování a to ve výši 50 Kč denně. Další zápočet učinila žalovaná při jednání dne 7. 11. 2022 a to o částku 2 450 Kč ze stejného důvodu. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 8. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Z rozsudku os Kolín čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dohodu o úpravě poměrů k nezletilé [jméno] s účinnosti od 1. 10. 2021. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že rodiče společně bydleli do 9. 10. 2021, v péči o nezletilou se střídali, na ukončení společného soužití se spolu dohodli. Matka se odstěhovala ze společné domácnosti. Z upomínky ze dne 16. 12. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky ve lhůtě do 31. 12. 2021. Z vyúčtování za rok 2021 bylo zjištěno, že žalobce měl přeplatek ve výši 4 834 Kč Z dokladu SIPO bylo zjištěno, že žalobce hradí měsíční zálohy na elektřinu a další platby ve výši 5 455 Kč Ze zprávy Města Kolín odboru správy bytových a nebytových prostor bylo zjištěno, že žalovaná podala dne [datum] žádost o přidělení městského bytu. Ze zprávy Městského úřadu Kolín odbor sociálních věcí a zdravotnictví, bylo zjištěno, že spisová dokumentace je vedena pouze v souvislosti s výkonem kolizního opatrovníka, kdy proběhlo společné jednání s rodiči dne 27. 10. 2021. Kdy rodiče se dohodli na uzavření dohody o střídavé péči, v době jednání žili ve společné domácnosti. Společně hradili poplatky v MŠ. Náklady spojené s bydlením hradil otec. Z výpovědí svědka [jméno] [příjmení] otce žalované bylo zjištěno, že o vztahu účastníků moc neví. Navštěvovali se málo, před třemi lety půjčil žalobci částku 50 000 Kč na zakoupení bytu, splatnost půjčky nebyla dohodnuta, částka dosud nebyla vrácena. Žalobce vrátil pouze 10 000 Kč. Z výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je sestra žalované, často je navštěvovala. Část měsíce, když byla v práci, u nich spala. O tom, že se chtějí rozejít, se dozvěděla až v době kdy žalovaná řekla, že si hledá bydlení, že žalobce chce, aby se odstěhovala, bylo to někdy v září- říjnu 2021. Žalobce nikdy nepožadoval po žalované žádné peníze. Až když se měla stěhovat, chtěl zaplatit nájemné. O nezletilou se starali společně. Chodili společně na nákupy. Žalovaná nakupovala a vařila pro celou rodinu, žalobci prala. Když bydlela svědkyně v bytě, žalobce nepožaloval žádnou náhradu za elektřinu nebo nájem. Účastníci se střídali v úklidu i v péči o nezletilou. Žalobce svědkyni nikdy neřekl, aby mu žalovaná zaplatila nějaké peníze. O jednání s nikým nemluvila. Věděla, že se jedná o zaplacení nájmu, i že žalobce poslal žalované dopis, kde tuto částku požadoval. Účastníci nenavrhovali žádné další důkazy. A shora uvedené důkazy považuje soud za postačující k rozhodnutí ve věci. Znalecký posudek, navržený žalobcem, soud jako důkaz neprováděl, neboť má za to, že je v dané věci nadbytečný. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky se jedná o vztah mezi družkou a druhem a přesto, že vztahy mezi nimi nebyly před rozchodem idylické, soud má za to, že po celou dobu soužití účastníků platila mezi nimi jakási nepsaná dohoda, že žalobce bude zajišťovat platby nákladů na bydlení (splátku hypotéky, inkaso atd.) a žalovaná další náklady na domácnost (nákup potravin, drogerie a dalších potřeb). Navíc se žalovaná i žalobce podíleli v podstatě stejnou měrou na chodu domácnosti, péči o nezletilou a společně zajišťovali další potřeby v domácnosti. Žalobce v době společného soužití se žalovanou nevznesl vůči ní žádný požadavek na uhrazení nákladů, ať již„ takzvaného“ simulovaného nájemného či náhradu nákladů za služby spojené s užíváním bytu. Tuto skutečnost potvrdila i svědkyně [příjmení], která s účastníky částečně žila v bytě cca polovinu měsíce. A žalobce po ní žádné náklady na služby, energie a další náklady spojené s užívání bytu nikdy nepožadoval. Soud má za to, že tyto služby čerpala svědkyně stejně jako žalovaná a pokud by žalobce požadoval náklady po žalované měl by je stejnou měrou požadovat i po svědkyni [příjmení]. Soud z provedených důkazů, že placení nákladů domácnosti účastníků fungovalo až do jejich rozchodu na základě jejich nepsané dohody, tak jak bylo uvedeno výše, po celou dobu jejich společného soužití. Pokud by soud připustil, že žalobci vůči žalované vzniklo právo na uhrazení nákladů ať již z titulu bezdůvodného obohacení či jiného právního titulu, má za to, že žalobce výši těchto nákladů ani předloženými listinnými důkazy neprokázal. Pokud uvádí, že požaduje jednu třetinu běžného nájemného v místě a čase (které by dle žalobce mělo činit výši 12 000 Kč měsíčně), má soud za to, že žalobce nepředložil ke svým tvrzením žádný listinný důkaz ani nenavrhl žádný jiný (svědeckou výpověď), stejně tak, pokud jde o náklady spojené s bydlením a služby (energie.) Z doložených listin nelze zjistit, v jakém rozsahu by se žalovaná měla podílet na jejich spotřebovávání, když doklady SIPO jsou pouze zálohové platby a předložené vyúčtování je za celý rok 2021 a žalobce požaduje náklady pouze za část vyúčtovacího období. Žalobce nedoložil žádný doklad, který by specifikoval za požadované období spotřebu, tak aby šlo jednoznačně říci, kolik za konkrétní měsíc bylo spotřebováno a tuto spotřebu mezi účastníky rozdělit. Pokud jde třeba o teplo, topí se jen část požadovaného období, stejně tak spotřeba vody může být v jednotlivých období jiná. Navíc, jak bylo uvedeno výše, ve stejném období bydlela v domácnosti účastníků i sestra žalované a to cca 15 dní měsíci, která spotřebovávala také služby a náklady spojené s užíváním bytu a žalobce by tam musel stanovit i výši nákladů, které spotřebovala ona a požadovat úhradu i po svědkyni [příjmení]. Tvrzení žalobce, že ho žalovaná v užívání bytu omezovala a vznikla jí tak povinnost platit takzvané simulované nájemné, považuje soud za účelové. Žalobce mohl různými způsoby ukončit soužití se žalovanou, neboť je vlastníkem bytu a žalovaná v bytě bydlí jen s jeho souhlasem. Mohl tak požádat o vyklizení bytu žalovanou, popřípadě s ní uzavřít podnájemní smlouvu tak, aby hradila náklady spojené s bydlením, které by byly konkrétní smlouvou vyčísleny a to na dobu než si žalovaná zajistí vlastní bydlení. Skutečnost, že žalovaná požádala o městský byt již v červnu 2021, nemůže mít na rozhodnutí soudu vliv. Neboť, jak bylo uvedeno shora, soud dospěl k závěru, že ohledně hrazení nákladů mezi nimi existovala dohoda a tato dohoda byla ze strany obou plněna až do října 2021, kdy žalovaná odešla s nezletilou z domácnosti účastníků. Vzhledem ke shora uvedeném soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o uplatněnou námitku ze strany žalované považuje jí soud za nedůvodnou, neboť v souladu s § 1987 odst. 2 o.z. lze započíst jen pohledávky, kterou jsou způsobilé, pohledávky nejisté nebo neurčité k započtení způsobilé nejsou. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Soud však dospěl k závěru, že žalovaná nemá vůči žalobci žádný závazek, a žalobce žádnou pohledávku, nestojí tedy proti sobě žádné pohledávky, které by bylo možné vzájemně započíst. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 845 Kč Tyto náklady sestávají nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve