12 C 239/2021-24 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 16 910 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal zaplatit ve lhůtě 14 dnů spolu se sjednanými poplatky dle smlouvy o zápůjčce. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 31.5.2020 byla na účet žalovaného připsána částka 10 000 Kč z účtu žalobce. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku ve lhůtě do 21.6.2020 spolu se sjednanými poplatky. Z předžalobní výzvy z 17.5.2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve lhůtě 7 dnů. Podle § 2390 a násl. o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalobce poskytnul v souladu s o.z. žalovanému zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve sjednané lhůtě. Žalovaný zápůjčku nevrátil, žalobce proto vyzval žalovaného na základě výzev k vrácení zápůjčky ve stanoveném termínu. Žalovaný na výzvy žalobce nereagoval, peněžitou zápůjčku nevrátil, žalobce proto žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu za zaslání výzev a poplatek za poskytnutí půjčky dle smluvních podmínek. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu, zápůjčku dosud neuhradil a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úroky z prodlení v souladu s § 1968 o.z. a 1970 o.z. dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za 3 úkony právní služby v tarifní hodnotě po 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem 2 000 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.