14 C 10/2022-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalovaném částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 12. 10. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 16 960 Kč v 53 měsíčních splátkách po 320 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 17. 10. 2008. Celkovou částku tvoří jistina (10 000 Kč) a souhrnný poplatek (6 960 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 1 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požadoval zaplatit částku 8 200 Kč jakožto dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 8 200 Kč od 18. 10. 2008 (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do 18. 12. 2020 (7 137,94 Kč), zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 200 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 200 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 8 200 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaný a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 12. 10. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] sjednali částku souhrnného poplatku, výši pravidelných týdenních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 12. 10. 2007). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 10 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 1 800 Kč (nesporné tvrzení žalobce). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 8 200 Kč úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 18. 12. 2020 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek ze dne 18. 12. 2020). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 1. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021, podacím lístkem ze dne 30. 7. 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli 12. 10. 2007 smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 52 obč. zák.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o půjčce rovněž podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. 7. Žalobce v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Žalovaný dosud na smlouvu uhradil částku 1 800 Kč, kterou žalobce zcela započetl na jistinu a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou, která byla žalovaným uhrazena. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.