14 C 160/2022-19 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalovaném zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný cestoval městskou veřejnou hromadnou dopravou, provozovanou žalobcem, bez platného jízdního dokladu, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalovaný na svůj dluh do dnešního dne nic neuhradil, ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu, aby se žalovaný vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva řádně doručena. Proto má soud za to, že žalovaný nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s navrženým postupem vyjádřil souhlas již v návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: Žalovaný cestoval dne 21.4.2019 tolejbusem linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem ani nezaplatila jízdné s přirážkou. Byl sepsán protokol o provedené kontrole [číslo] na němž byl žalovaný řádně identifikován (prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, dosud však na ni neuhradil nic. Dle smluvních přepravních podmínek žalobce činí přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu 1 500 Kč a výši základního jízdného 18 Kč. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 18a odst. 2 písm.. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost. Podle § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobcem bez platných jízdních dokladů a tato skutečnost byla zjištěna přepravní kontrolou. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatiti žalobci jak jízdné ve výši 18 Kč tak i přirážky ve výši 1500 Kč stanovenou v přepravních podmínkách. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatiti žalobci celkem částku 1 518 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. v částce 100 Kč za 2 úkony podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když žalobce vyčíslil a doložil náklady spojené se zasláním výzvy k plnění.