14 C 187/2022-16 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 21. 12. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala kromě jistiny zaplatit smluvnímu věřiteli částku ve výši 10 869 Kč v 60 týdenních splátkách po 398 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 13. 2. 2017. Celkovou částku tvoří jistina (13 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (1 711 Kč), odměna za administrativní zpracování zápůjčky (2 672 Kč) a náklady za hotovostní inkaso splátek (6 486 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 5 500 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 30. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala kromě jistiny zaplatit smluvnímu věřiteli částku ve výši 12 541 Kč v 60 týdenních splátkách po 460 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 23. 6. 2016. Celkovou částku tvoří jistina (15 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (1 975 Kč), odměna za administrativní zpracování zápůjčky (3 082 Kč) a náklady za hotovostní inkaso splátek (7 484 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 10 370 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení obou pohledávek na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobce požaduje zaplatit celkem částku 12 130 představující dlužné jistiny z obou pohledávek (7 500 Kč + 4 630 Kč) a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a běžící zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 21. 12. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] sjednali pevný úrok, částku za zpracování a doručení, částku za komfortní a flexibilní splácení, výši pravidelných týdenních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 21. 12. 2015). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 13 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 7 900 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 12. 1. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 7 500 Kč úroky z prodlení. Dále žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 30. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] sjednali pevný úrok, částku za zpracování a doručení, částku za komfortní a flexibilní splácení, výši pravidelných týdenních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 30. 4. 2015). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 15 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 10 370 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 12. 1. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 4 630 Kč úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 18. 12. 2020 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo] – seznam pohledávek ze dne 18. 12. 2020). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 6. 1. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021, podacím lístkem ze dne 28. 6. 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 21. 12. 2015 a dne 30. 4. 2015 smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 1 z. s. ú. 7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 8. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z toho důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. 9. Žalovaná dosud na smlouvy uhradila částky 5 500 Kč a 10 370 Kč, které žalobce zcela započetl na jistiny a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutými částkami a částkami, které byly žalovanou uhrazeny. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.