14 C 197/2022-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 5. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 500 Kč, které byly žalovanému zaslány převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 500 Kč, a to jednorázově s tím, že splatnost byla stanovena na den 20. 2. 2014. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, do postoupení pohledávky neuhradil nic. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požaduje zaplatit částku 500 Kč jakožto dlužnou jistinu a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když předchůdce žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Malty (žalobce se sídlem na území Kypru). Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle Článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a při postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran závazku. 4. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 6. Z listinných důkazů má soud prokázáno pouze tolik, že právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 5. 2. 2014 částku 500 Kč, dále že dne 27. 12. 2017 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, což bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 18. 1. 2018, a že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě žalované částky. 7. Naopak soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobce sice předložil listinu nazvanou jako„ Smlouva o zápůjčce“, tento dokument neobsahuje podpisy zúčastněných subjektů a z předložených důkazů nelze dovodit ani jiný způsob uzavření smlouvy. Soud proto ani nevyzýval žalobce k prokázání přezkumu úvěruschopnosti; ostatně, sám žalobce v žalobě uvedl, že takovými důkazy ani nedisponuje a požaduje pouze částku představující bezdůvodné obohacení a zákonný úrok z prodlení. 8. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Žalovaný dosud na smlouvu neuhradil nic. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.