14 C 21/2022-17 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu po žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že jde o dluh ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru, uzavřené dne 1. 11. 2018 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 40 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků, současně byl žalovaný hradit právnímu předchůdci veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty dle ceníku. Úvěr byl úročen smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 %. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr dopisem ze dne 26. 5. 2020 zesplatnil. Celkovou částku tvoří nesplacená jistina (38 048,36 Kč) a dlužné poplatky (2 345 Kč). Dále žalobce požadoval zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok ve výši ve výši 23,99 % ročně z částky 38 048,36 Kč za období od 27. 5. 2020 do 14. 9. 2020 (2 944,14 Kč), smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 38 048,36 Kč za období od 15. 9. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 048,36 Kč za období od 15. 9. 2020 do zaplacení. Svoji aktivní legitimaci ve sporu odvozuje žalobce ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020 a 7. 10. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaný a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 1. 11. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty easy [číslo] sjednali úvěrový limit, úrokovou sazbu, výši povinné minimální splátky a další smluvní podmínky (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty easy [číslo] ze dne 1. 11. 2018). Žalovaný řádně a včas nehradil své závazky, [právnická osoba] proto všechny závazky ze smlouvy o vydání kreditní karty ke dni 26. 5. 2020 prohlásila za okamžitě splatné, což žalovanému oznámila přípisem ze dne 28. 5. 2020, ve kterém žalovaného požádala o úhradu dlužné částky 43 337,50 Kč (prokázáno návrhem na uzavření dopisem ze dne 28. 5. 2020, přehledem podacích čísel dopisů o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 14. 1. 2021). Dne 20. 9. 2020 byla pohledávka postoupena [právnická osoba], a.s a dne 7. 10. 2020 byla pohledávka [právnická osoba], a.s. dále postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno listinou o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek ze dne 20. 9. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek ze dne 7. 10. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021, seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 26. 1. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 26. 1. 2021, seznamem odeslaných předžalobních výzev ze dne 26. 1. 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli 1. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména bodu 4. části I. (Poplatky) a části III. (Společná ujednání, prohlášení Klienta) smlouvy. V souladu se všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem tak je na žalovaném požadována rovněž dlužná částka za poplatky. Pohledávka byla žalobci smluvně postoupena (§ 1879 o. z.). 7. Jelikož žalovaný na svůj dluh doposud nijak neplnil, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu, přičemž lhůtu k plnění určil jako standardní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29.3.2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podává u zdejšího soudu„ shodné“ žaloby. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 1 616 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 504 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 4 520 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.