14 C 218/2022-102 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 8. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na bankovní účet vedený u žalobce. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli půjčenou částku spolu s úrokem ve výši 84,65 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 998 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto v souladu se smlouvou došlo k automatickému zesplatnění celé zbylé části úvěru ke dni 15. 2. 2022. Dále vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 498 Kč za 2 splátky, u nichž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč za 2 splátky, u nichž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobce požaduje zaplatit částku 12 950 Kč jakožto dlužnou jistinu (zahrnující nesplacenou původní dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 052 Kč, smluvní pokutu za prodlení se zaplacením splátek ve výši 498 Kč, náhradu nákladů za prodlení se zaplacením splátek ve výši 400 Kč), dále smluvní pokutu za prodlení žalovaného se zaplacením zesplatněného úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 12 052 Kč za období od 17. 2. 2022 do 27. 7. 2022 ve výši 1 928 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 538,56 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 13. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 21 556 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 950 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. Žalobce při jednání dne 14.12.2022 vzal žalobu co do úroku ve výši 49,65% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 17.2.2022 do 12.3.2022, zpět. 2. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení co do smluvního úroku ve výši 49,65% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 17.2.2022 do 12.3.2022 zpět dříve, než započalo jednání ve věci, rozhodl soud tak, že v souladu s dispozitivním projevem žalobce řízení zastavil – výrok I. rozsudku. 3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 4. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti: Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 8. 11. 2021 smlouvu o úvěru, sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 8. 11. 2021, oznámením o schválení úvěru ze dne 8. 11. 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 10 000 Kč, přičemž žalobci neuhradil ničeho (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas stal se úvěr na základě smlouvy automaticky splatným ke dni 15. 2. 2022; na tento následek byl žalovaný upozorněn dopisy ze dne 12. 1. 2022 a ze dne 14. 2. 2022 (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 8. 11. 2021, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 12. 1. 2022, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 14. 2. 2022, oznámením o zesplatnění ze dne 15. 2. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 14 878 Kč úroky a úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 7. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 7. 7. 2022, podacím lístkem ze dne 7. 7. 2022). 5. Za účelem prokázání úvěruschopnosti na základě listin předložených žalobcem soud po provedeném dokazování zjistil, že žalobce lustroval žalovaného v registru SOLUS s negativním výsledkem (prokázáno výpisem z registru SOLUS ze dne 6. 11. 2021) a v nebankovním registru klientských informací (NRKI), podle nějž patřil žalovaný z hlediska platební morálky do II. kategorie ze 3 (prokázáno výpisem z NRKI ze dne 6. 11. 2021). Dále žalobce předložil výpisy z účtu žalovaného za období červenec až říjen 2021. Dle těchto výpisů měl žalovaný ve sledovaném období celkové výdaje ve výši 615 498,82 Kč a příjmy ve výši 599 924,99 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil - 4 302,65 Kč, konečný zůstatek v tomto období činil - 19 695,85 Kč a s výjimkou měsíce srpna byl účet žalovaného v záporném zůstatku (prokázáno výpisy z účtu žalovaného za období červenec až říjen 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli 24. 1. 2018 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné produktové podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z čl. IV odst. 1, 2. (Závěrečná ustanovení) smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že při posuzování vycházel z pořízených výstupů databází SOLUS a NRKI, dále z výpisů z bankovního účtu žalovaného a z jeho prohlášení. Z výpisů z účtu za období červenec až říjen 2021 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem žalovaného a jeho výdaje, zahrnující životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Výdaje uvedené žalovaným pak žalobce porovnává s minimálními výdaji stanovenými žalobcem. Dále žalobce ověřil zaměstnavatele, bankovní spojení a identitu žalovaného. 9. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žalobce svou zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Předně návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru, klientské karty ani jiného důkazu či tvrzení žalobce nevyplývá, z jaké částky příjmů a výdajů žalovaného při schvalování úvěru vycházel. Za této situace ani nelze dospět k závěru, že se těmito údaji žalobce vůbec zabýval, přičemž ani předložení výpisů z účtu v tomto ohledu nelze vzít za průkazné, jelikož tvrzení žalobce se v tomto ohledu omezuje toliko na konstatování, že výpisy byla prokázána pravidelnost příjmu žalovaného a existence jeho výdajů. I kdyby však soud odhlédl od této skutečnosti, nelze přehlédnout to, že účet žalovaného byl ve 3 ze 4 sledovaných měsíců v záporném zůstatku, jeho příjmy za toto období přicházely z dalších rizikových zdrojů (v září byl příjem žalovaného v částce min. 200 000 Kč tvořen příjmy od [právnická osoba] a.s., tedy společnosti živící se provozem hazardních her), výdaje žalovaného také nebudí u soudu důvěru v jeho schopnost splácet poskytnuté úvěry (v červenci žalovaný zažádal o půjčky u [právnická osoba], což vyplývá z ověřovacích plateb ze dne 1. 7. 2021 a 8. 7. 2021; příjmy za srpen a září 2021 ve výši min. 500 000 Kč stihl zároveň v tomto období utratit). Za významné považuje soud též zjištěný, že na konci října 2021, tedy měsíce bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru, činil zůstatek na účtu - 19 876,48 Kč, což je částka převyšující jistinu úvěru, že úvěr by žalovanému přinejlepším pouze pomohl na částečné umoření již existujícího dluhu. Jelikož je zjevné, že žalovaný nedisponoval již v době poskytování úvěru prostředky na splácení existujících dluhů, neměly mu být poskytovány další úvěry, byť v takto nízkých částkách, bez dostatečného prověření. Záznamy o klientovi v registrech SOLUS a NRKI pak nelze v žádném případě vzít samostatně jako postačující pro ověření solventnosti dlužníka, zejména když z výpisů z účtu vyplývá jednoznačná pochybnost o způsobu, jakým žalovaný zachází s financemi a tedy i zda bude schopen zapůjčené prostředky vrátit. Okrajem pak soud poznamenává, že úrokovou sazbu ve výši 84,65 % ročně považuje za nemorální, když nahlédnutím do systému ARAD provozovaným ČNB zjistil, že úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami spotřebitelům se splatn