14 C 234/2021-55 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 142 774,84 Kč s tím, že žalovaný č. 1 jako spoludlužník a [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 14.5.2013 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému č. 1 a [jméno] [příjmení] poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný č. 1 se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 811 Kč počínaje dnem 18.6.2013 s tím, že poslední splátka ve výši 3 585,70 Kč bude zaplacena dne 18.5.2023. Dále se účastníci dohodli, že úvěr bude úročen 8,9%. Dne 13.2.2019 byl mezi žalovaným č. 1 a žalobcem uzavřen dodatek ke smlouvě, kterým došlo k odkladu pravidelných měsíčních splátek sjednaných pro období od února 2019, výše měsíčních splátek se tím navýšila na 3 853 Kč, poslední splátka tak měla být uhrazena dne 20.6.2023 ve výši 3 720,23 Kč. Žalovaný č. 2 uzavřel se žalobcem Smlouvu o úpravě vzájemných majetkových vztahů mezi ručitelem a bankou, ve kterém prohlásil, že uspokojí [peněžní ústav], pokud žalovaný č. 1 nesplní zajištěné pohledávky na splacení jistiny a příslušenství úvěru ze smlouvy [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný č. 1 a [jméno] [příjmení] poskytnutý úvěr řádně nespláceli, využil věřitel svého práva a prohlásil úvěr za splatný dnem 3.3.2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 142 774,84 Kč. 2. Žalobce a žalovaný č. 2 navrhli soudu uzavření smíru, dohodli se i ohledně nákladů řízení, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a navrhli, aby soud smír v uvedeném znění schválil. Podle § 99 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř.“, připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Soud dospěl k závěru, že smír je v souladu s ustanovením § 548 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen„ obč. zák“ (s ohledem na datum uzavření smlouvy 14.5.2013). Současně soud neshledal, že by uzavřený smír byl v rozporu s právními předpisy kogentní povahy, ani že by je obcházel. Proto soud podle ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř. smír schválil. Tímto jsou veškeré nároky účastníků v tomto řízení vypořádány. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 soud nerozhodoval, neboť o její úhradě se účastníci dohodli v rámci smíru (§ 146 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). 3. Žalovaný č.1 se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 4. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti: Žalovaný č. 1 jako spoludlužník a [jméno] [příjmení] jako dlužník uzavřeli dne 14.5.2013 Smlouvu o úvěru [číslo] ve které se dohodli, že žalobce poskytne úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný č. 1 a dlužník se zavázali poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 811 Kč počínaje dnem 18.6.2013 s tím, že poslední splátka ve výši 3 585,70 Kč bude zaplacena dne 18.5.2023. Dále se účastníci dohodli, že úvěr bude úročen 8,9 % Celkem měli žalovaný č. 1 a dlužník na úvěr zaplatit částku 457 094,70 Kč (čl. 3 Smlouvy). Žalovaný č. 1 a dlužník uzavřeli dne 13.2.2019 dodatek ke smlouvě o úvěru, ve kterém si sjednali odklad splátek za měsíc únor 2019, ve kterém nebyli povinni splátky splácet, s tím, že od dalšího měsíce se splátky navýší na částku 3 853 Kč měsíčně a poslední splátka ve výši 3 720,23 Kč bude splatná dne 20.6.2023 (prokázáno: dodatkem ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 13.2.2019). Žalovaný č. 1 byl vyzván žalobcem dopisem ze dne 30.1.2021 k úhradě částky 10 838 Kč do 3.3.2021 s upozorněním, pokud dlužnou částku neuhradí, bude požadovat okamžité splacení celého úvěru, který k 3.3.2021 činil částku 142 662 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného č. 1 k okamžité úhradě dlužné částky 142 775 Kč (prokázáno Smlouvou o úvěru, dodatkem ke smlouvě o úvěru, poslední výzvou k úhradě dlužné částky, rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu včetně podacího lístku). Žalovaný č.1 byla vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 30.6.2021, včetně podacího archu). 5. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné, když z ostatních důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (než právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry účastníků se tak řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem („ obch. zák.“), neboť smlouva o úvěru byla uzavřena před 1. 1. 2014. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. platí, že je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Dle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalovaný č. 1 a dlužník na základě uzavřené smlouvy čerpali úvěr ve výši 300 000 Kč za jasně stanovených podmínek, se kterými byli seznámeni a které tímto akceptovali, aniž by kdy po dobu splácení cokoli namítali. Protože žalobce prokázal existenci dluhu v žalované výši a žalovaný č. 1 neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil, rozhodl soud tak, že žalobě vůči žalovanému č. 1 vyhověl. O úroku z prodlení soud rozhodl dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Protože vzájemný vztah žalovaných je vztahem hlavního (obligačního) dlužníka a ručitele (a takto tento vztah žalobce v žalobě též správně popsal), je nutno jejich samostatně uložené platební povinnosti dát do vzájemného vztahu výrokem III., aby jednak žalobce nezískal totožné plnění dvakrát (od každého ze žalovaných zvlášť) a jednak aby byl vztah dlužníka a ručitele ve výroku jasně vyjádřený. 10. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně se jedná o polovinu zaplaceného soudního poplatku, který činil 5 712 Kč, neboť druhou polovinu již hradí žalovaný č. 2 na základě nákladového výroku, jenž je součástí schváleného smíru, a nákladů žalobce coby nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. v částce 300 Kč za 4 úkony podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 4 056 Kč ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).