14 C 290/2022-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 5. 2. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání prostředků na účtu až do výše úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli úvěr vrátit spolu s úroky a dalšími souvisejícím platbami, kontokorent byl splatný na požádání, nejpozději však do 1 roku ode dne prvního čerpání. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, proto poskytovatel úvěru zesplatnil úvěr dopisem ke dni 2. 1. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobce požaduje zaplatit částku 28 752,24 Kč jakožto dlužnou jistinu a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 4. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli 23. 11. 2016 smlouvu o rámcových finančních službách, na základě které byl žalované poskytovatelem úvěru zřízen a veden účet č. [bankovní účet] spolu se souvisejícími službami (prokázáno smlouvou o rámcových finančních službách ze dne 23. 11. 2016). Dále žalovaná a poskytovatel úvěru uzavřeli 5. 2. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. [bankovní účet], sjednali výši úvěrového rámce, výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 5. 2. 2019). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 25 000 Kč, doposud neuhradila nic (prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet] za měsíc listopad 2019). Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, zesplatnil poskytovatel úvěru zbylou část úvěru dopisem ke dni 2. 1. 2020 (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 1. 2020). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 28 752,24 Kč (skládající se z vyčerpané částky ve výši 25 000 Kč a souhrnných smluvních úroků a smluvních pokut ve výši 3 752,24 Kč) úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 30. 11. 2020 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2021 vč. podacího archu). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 17. 3. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 3. 2021 vč. podacího archu). V žádosti o úvěr žalovaná sdělila, že její příjem činí cca 21 000 Kč měsíčně, žádné výdaje neuvedla (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 28. 1. 2019). Z výpisů z účtu soud zjistil, že zůstatek na účtu žalované k 31. 12. 2018 činil 47 269,32 Kč, žalovaná v tomto období splácela minimálně 1 úvěr, její příjem ze zaměstnání za měsíce srpen až prosinec 2018 činil průměrně cca 20 500 Kč, k poslední příchozí úhradě došlo dne 28. 12. 2018 ve výši 65 000 Kč, výše nájmu činila 6 989 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalované za období srpen až prosinec 2018). Z vyjádření poskytovatele úvěru plyne, že v době žádosti o projednávaný úvěr měla žalovaná u poskytovatele úvěru další 3 úvěry; konkrétně spotřební úvěr ve výši 300 000 Kč ze dne 19. 10. 2018, osobní úvěr ve výši 65 000 Kč ze dne 28. 12. 2018 a revolvingový úvěr ve výši 43 000 Kč ze dne 17. 7. 2017 (prokázáno vyjádřením k posouzení úvěruschopnosti klienta). 5. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné, když z ostatních důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Podle ust. § 2395 oz - smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dispozitivnost právní úpravy nebrání sjednat si úvěr nikoliv jednorázový, ale opakovaný – revolvingový. 8. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva podle § 2395 o.z., na základě které žalované vznikla povinnost zaplatit žalovanou částku. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy čerpala úvěr ve smluvené výši za jasně stanovených podmínek, se kterými byl seznámena a které tímto akceptovala, aniž by kdy po dobu splácení cokoli namítala. Protože žalobce prokázal existenci dluhu v žalované výši a žalovaná neprokázala, že by dlužnou částku zaplatila, soud dospěl k závěru, že nárok žalobce, tak jak je uplatněn žalobou, je dán, proto rozhodl tak, že žalobě vyhověl. Dle § 1969 občanského zákoníku – po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci úrok ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29.3.2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u zdejšího soudu„ shodné“ žaloby opakovaně. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 1 151 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem třii úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 603 Kč, a to k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1). Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o.s.ř. určena ve splátkách s ohledem na argumentaci uvedenou výše. Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.