15 C 41/2022-40 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 971,47 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 12. 6. 2020 a poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou, řádně však nesplácel, žalobkyně jej upomínala a následně ke dni 28. 4. 2021 prohlásila pohledávku za okamžitě splatnou. Žalobkyně požadovala na nezaplacené jistině 14 560,47 Kč, poplatcích ve výši 2 411 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 560,47 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 14 560,47 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení. Dále požadovala kapitalizovaný smluvní úrok v částce 1 751,90 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 764,84 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil, ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně. 2. K výzvě soudu, aby se žalovaný vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva řádně doručena. Proto má soud za to, že žalovaný nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s navrženým postupem vyjádřila souhlas již v návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 4. V řízení bylo prokázáno, že účastníci dne 12. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému byl poskytnut neúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, dohodli si roční úrokovou sazbu 16,9 % a výši splátek 450 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20-tého dne v měsíci (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 12. 6. 2020). Dále z čl. 7 bylo zjištěno, že pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacení více než 2 splátek, je žalobkyně oprávněna prohlásit splatnými veškeré závazky klienta. Ze smlouvy bylo také ověřeno, že se žalovaný se zavázal hradit úroky ve výši 16,9% ročně a dále poplatky dle smlouvy platného ceníku. Z výpisů z úvěrového účtu má soud prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel ho, jak bylo sjednáno. Z podání – poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy ze dne 27. 3. 2021 bylo zjištěno, že došlo k ukončení smlouvy a k okamžité splatnosti celkového dluhu (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 27. 3. 2021). Z předžalobní upomínky, včetně doručenky, má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2021). 5. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného a zjistila dotazem na žalovaného, že má měsíční příjem 11 280 Kč, což doložila výpisy z účtu (výpis za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 – příchozí úhrada ve výši 10 626 Kč, v období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 příchozí úhrada ve výši 11 934 Kč). Žalobkyně vyhodnotila informace, které si obstarala z databází CEE, SOLUS, insolvenčního rejstříků, vyhodnotila příjmy žalovaného, spočítala dle svého interního ekonomického modelu normativní náklady na bydlení na osobu dle počtu obyvatel v obci bydliště žalovaného a životní minimum žalovaného, vzala v potaz i ze systému CBCB a interní evidence zjištěné informace (prokázáno výpisy z evidencí), že v době podání úvěrové žádosti neměl žádné poskytnuté úvěry, a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. 6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku a úvěr čerpal v částce 15 000 Kč, žalobkyně byla oprávněna požadovat zaplacení jistiny včetně sjednaného úroku 16,9 % ročně v dohodnutých splátkách. Protože žalovaný nesplácel řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat dohodnuté poplatky za upomínky, když prokázala, že žalovaného opakovaně upomínala. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, tak jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobě zcela vyhověl, včetně nároku na úrok, poplatky za upomínky, a zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby. Ohledně aplikace § 14b advokátního tarifu soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.7.2015 sp.zn. I. ÚS 3960/14, I. ÚS 149/15 a I. ÚS 931/15, kterým byly ústavní stížnosti odmítnuty.