15 C 49/2022-19 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 3. 2014 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 1 000 Kč, která byla vyplacena v hotovosti. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2017, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 18. 1. 2018. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena. 3. Žalobkyně již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřila souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalovaný se přes výzvu k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 27. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 1 000 Kč, se splatností 20. 4. 2014. Nedílnou součástí smlouvy je i sazebník poplatků a sazebník nákladů se související s opožděnou platbou. Žalovaný však své povinnosti neplnil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 12. 2017 a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018. Žalovaný byl vyzván k uhrazení zažalované částky řádnou předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, dosud nezaplatil nic. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018. 6. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 2395 oz - smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když strany uzavřely smlouvu ve formě a způsobem upraveným v § 1841 a násl. oz. 7. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O úroku z prodlení soud rozhodl dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.