15 C 52/2022-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 6 524 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný porušil smluvní přepravní podmínky [právnická osoba], pro veřejnou drážní osobní přepravu tím, že ve dnech 6. 9. 2019, 7. 2. 2019, 25. 2. 2019, 7. 3. 2019, 20. 3. 2019 po nástupu do vlaků mezi stanicemi [obec] [část obce] – [obec], a neměl u sebe platné jízdní doklady ani hotovost potřebnou k zaplacení jízdného. Z tohoto důvodu mu opakovaně vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 91 Kč a v jednom případě ve výši 69 Kč a vždy s přirážkou k jízdnému ve výši 1 000 Kč, celkem tedy 6 524 Kč, které však nezaplatil. Původní věřitel, [právnická osoba], pohledávku postoupil [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno], který je dále postoupil žalobkyni. Žalovaný je však ani přes výzvu žalobce nesplnil. Svoji aktivní legitimaci ve sporu tedy odvozuje žalobkyně od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015. 2. Skutečnost, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika i Spojené království Velké Británie a Severního Irska jsou členy Evropské unie, a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. 3. K výzvě soudu, aby se žalovaný vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva řádně doručena. Proto má soud za to, že žalovaný nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s navrženým postupem vyjádřila souhlas již v návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 5. Po skutkové stránce má soud z předložených listin za prokázané, že žalovaný byl dne 6. 9. 2019 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce] podroben přepravní kontrole, při které se neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné s přirážkou, o čemž bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] na kterém byl žalovaný identifikována jménem, příjmením, datem narození. Žalovaný byl dne 7. 2. 2019 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] podroben přepravní kontrole, při které se neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné s přirážkou, o čemž byla sepsána potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] na kterém byl žalovaný identifikována jménem, příjmením, datem narození. Žalovaný byl dne 7. 3. 2019 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] podroben přepravní kontrole, při které se neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné s přirážkou, o čemž bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] na kterém byl žalovaný identifikována jménem, příjmením, datem narození. Žalovaný byl dne 25. 2. 2019 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce] podroben přepravní kontrole, při které se neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné s přirážkou, o čemž bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] na kterém byl žalovaný identifikována jménem, příjmením, datem narození. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, dosud však na ni neuhradil nic (prokázáno výzvou ze dne 17. 7. 2020, 20. 3. 2020). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále dle ust. § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost, případně sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč, přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 7. Podle ust. § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 8. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.