15 C 54/2022-69 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu, a to původně v rámci žaloby na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, účastníků řízení, která byla usnesením ze dne 15. 6. 2022 vyloučena k samostatnému projednání, domáhal po žalované zaplacení částky 94 584 Kč jako bezdůvodného obohacení vzniklého hrazením nájemného výlučně žalobcem za obecní byt [číslo] v 9. podlaží na adrese [adresa] (dále jen„ byt“), jehož byli účastníci společnými nájemci. Požadována je žalobcem částka představující polovinu uhrazeného nájemného (jen nájemného nikoli služeb a dalších plateb spojených s nájmem bytu) za období od 1. 3. 2018 – 24. 8. 2020, tj. od zániku manželství účastníků do rozhodnutí soudu o tom, kdo je výlučným nájemcem bytu. Po toto období to byl žalobce, kdo nájemné hradil, ač žalovaná měla do bytu přístup, měla zde věci, měla zde hlášen trvalý pobyt, pokusila se jej přihlásit i svému novému partnerovi, dostalo se jí nakonec i finanční kompenzace za ztrátu nájmu bytu. Byt tak žalovaná v tomto období mohla užívat, měla o něj klíče a do bytu i občas docházela, o čemž svědčí i incident mezi účastníky, po kterém následovalo rozhodnutí o vykázání. Žalovaná tak profitovala z nájemního práva, měla by se tak i podílet na nákladech a k bytu měli společné právo oba účastníci, jde tak o jejich společný závazek, ze kterého jsou zavázáni oba. 2. Žalovaná s žalobou, jak byla podána, nesouhlasila. Jak bylo prokázáno v předchozích řízeních, žalovaná byla nucena opustit společnou domácnost vedenou účastníky v bytě počátkem října 2017, aby se vyhnula dalších neshodám v důsledku velmi vyhroceného vztahu účastníků, tehdy ještě manželů. Žalovaná měla k dispozici klíče a v bytě nějaké věci, ale byt nemohla užívat ani částečně či omezeně. O vyhrocenosti vztahů svědčí i incident z 24. 3. 2018, kdy byla žalovaná napadena žalovaným. Žalovaná tak v předmětné době byt nemohla užívat, a to z důvodů na straně žalobce, který aktivně v užívání bránil. Žalovaná si hradila nájem v jiném místě. Požadavek žalobce tak má z tohoto důvodu za rozporný s dobrými mravy. Nárok žalobce kvalifikovaný jako bezdůvodné obohacení nemůže být po právu, neboť nepostačí existence právního důvodu. Tomu automaticky neodpovídá povinnost bezdůvodné obohacení vydat, pokud jeho vznik není založen na dostatečných důvodech vyplývajících ze zásad slušnosti či zvyklostí soukromého života. Uplatňuje-li nárok žalobce s odůvodněním, že jde o společný závazek účastníků, pak ze společného závazku plynou nejen povinnosti, tj. platit, ale i práva, tj. užívat byt, a žalovaná z nájmu nijak neprofitovalal. Byl to žalobce kdo byt užívat pro svou potřebu, což dokumentuje i to, že hradil další náklady spojené s nájmem (poplatky, služby) a v tomto řízení se jejich úhrady nedomáhá. 3. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení účastníci předložili, založenými rozhodnutími soudů v navazujících sporech účastníků s tím, že další návrhy na provedení dokazování soud jako nadbytečné a v části se míjející s předmětem dokazování zamítl (lékařské zprávy, znalecký posudek mající povahu psychologického vyšetření jednoho z účastníků, fotografiemi bytu) a provedeným dokazováním spolu se skutečnostmi, které účastníci učinili nespornými, byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. Účastníci učinili nesporným, že jejich manželství bylo rozvedeno s právní mocí ke dni 28. 2. 2018, že jim za trvání manželství vzniklo právo společného nájmu k bytu, a že toto právo bylo zrušeno rozhodnutím soudu s právní mocí ke dni 24. 8. 2020, nesporná byla mezi účastníky i výše nájemného za byt v období do listopadu 2019 ve výši 6 191 Kč a poté 6 573 Kč, jakož i to, že nájemné v uvedené výši za zažalované období hradil žalobce. Sporné nebylo ani to, že další náklady, služby hradil rovněž výlučně žalobce. 4. Z rozhodnutí Městského úřadu Kolín, Odbor správních činností a přestupků, ze dne [datum rozhodnutí] č.j. MUKOLIN/OSCP [číslo] soud zjistil, že úřad rozhodl o zrušení údaje o trvalém pobytu [jméno] [příjmení] na adrese bytu k návrhu žalobce. Z rozhodnutí soud zjistil, že návrh podal žalobce dne 28. 8. 2019 a uvedl v něm, že manželka (žalovaná) opustila společnou domácnost v srpnu 2017, kdy se manželé rozešli. Pan [jméno] [příjmení] je nový partner manželky a bydleli společně v jiném bytě na téže adrese, pan [příjmení] byl přihlášen k trvalému pobytu na základě souhlasu manželky. Žalobce s přihlášením nesouhlasí, pan [příjmení] v bytě nebydlí a nikdy nebydlel. Ve správním řízení bylo zjištěno, že byl k trvalému pobytu přihlášen na základě souhlasu oprávněné osoby, kterou byla žalovaná, a to několik měsíců po své hospitalizaci z důvodu vážného zdravotního stavu a po zahájení řízení o omezení svéprávnosti z téhož důvodu. Správní orgán dospěl k jednoznačnému závěru, že [jméno] [příjmení] byt neužívá a nikdy neužíval. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 4. 2018 č.j. [číslo jednací] bylo dle ust. § 400 a násl. z. ř. s. rozhodnuto, že [celé jméno žalobce] je povinen opustit společné obydlí na adrese bytu a zdržet se vstupu do něj po dobu jednoho měsíce. Z rozhodnutí se podávají velmi konfliktní vztahy mezi účastníky, v důsledku kterých je tvrzeno znemožnění užívání bytu i fyzické napadení žalované žalobcem. K odvolání Krajský soudu v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2018 rozhodnutí o vykázání změnil tak, že se návrh zamítá. Důvodem změny rozhodnutí je, že není splněna základní podmínka, a to existence společného bydlení účastníků v bytě, v němž se nachází společná domácnost účastníků. Z rozhodnutí se zjišťuje, že sám žalobce jako odvolatel odvolání stavěl na skutečnosti, že žalovaná se již v září 2017 z domácnosti odstěhovala, že má od bytu klíče, bez předchozího oznámení do bytu dochází, aniž zde bydlí a nemá zde ani věci. I z rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020 sp.zn. [spisová značka], kterým bylo žalované zrušeno právo společného nájmu k bytu a přiznána náhrada 80 000 Kč za ztrátu práva nájmu, se podává (a uvádí to sám žalobce), že žalovaná na podzim 2017 byt opustila. Ač soud uzavírá, že opuštění bylo motivováno snahou vyhnout se neshodám, tedy z důvodu ukončení partnerského soužití. 5. Ze všech rozhodnutí se podávají napjaté, konfliktní vztahy účastníků doprovázené vzájemným obviňováním a naschvály, ty se týkají ve velké míře právě bytu. Dlouhodobě špatné mezilidské vztahy účastníci nesporují. Rovněž tak prokázáno je, a žádný z účastníků to ani nepopíral, že je to žalovaná, která byt opustila a účastníci tak nevedli minimálně od podzimu 2017 společnou domácnost, jejich vzájemné vztahy neumožňovaly žádný způsob soužití. Nebylo jiného řešení než, aby jeden z manželů byt opustil, a byla to žalovaná, která tak učinila, aniž by pro toto řízení bylo určující označení viníka vzniklé situace, zda to byla manželka, která odešla za novým partnerem či manžel bránící v užívání bytu manželce označovaný manželkou za agresora, tedy co byla příčina a co důsledek. Je bez pochyb, že soužití účastníků nebylo v předmětném období ve společném bytě možné. Zásadní je závěr, kdo byt užíval, kdo v něj uspokojoval svou bytovou potřebu, resp. zda tak mohli činit oba oprávnění ze společného nájmu. V tomto soud činí na základě závěrů předchozích rozhodnutí i vlastních tvrzení účastníků jednoznačný závěr, že to byl výlučně žalovaný, který jediný mohl byt užívat k jeho účelu, tj. uspokojovat zde svou bytovou potřebu, a rovněž tak činil. Podporuje to i skutečnost, že žalobce výlučně hradil i další služby spojené s nájmem bytu včetně nákladů na energie, nepochybně je tak spotřebovával sám, pokud se nedomáhal, aby se žalovaná na těchto nákladech podílela. Že měla manželka klíče od bytu, kde před rozchodem existovala společná domácnost manželů, na věci nic nemění. Ani že v bytě měla své věci (ač v jiném řízení to žalobce popírá), pokud si pro některé věci občas došla, rovněž nic nemění na to, že v bytě fakticky nebydlela, nezdržovala se zde a hradila si bydlení jinde. Od rozvodu manželství do rozhodnutí soudu o zrušení společného nájmu neexistovala mezi účastníky žádná dohoda o užívání bytu. Fakticky jej užíval žalobce, aniž by se žalovaná svým odchodem mínila práva vzdát. 6. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Generální klauzule obsažená v prvním odstavci ust. § 2991 znamená nejen, že výčet skutkových podstat uvedený v druhém odstavci je demonstrativní, ale současně jejich dopad zužuje a vylučuje vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení tam, kde vzniklo na základě důvodu sice neprávního, ale přesto - posuzováno z hlediska zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života - spravedlivé