15 C 63/2021-45 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 400 031,10 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 15. 4. 2019, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 450 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 9,9% p.a. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 382 Kč, které však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou anuitních splátek a poplatků, pročež věřitel po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními celý zbytek úvěru zesplatnil ke dni 30. 6. 2020. 2. Usnesení č. j. 15 C 63/2021-38 bylo řízení se co do částky ve výši 398 207 Kč představující jistinu, a co do částky 17 874 Kč představující část kapitalizovaného úroku 9,9 % ročně z částky 398 207 Kč od 27. 4. 2021 do 3. 11. 2021, k návrhu žalobkyně částečně zastaveno. 3. Žalobkyně již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřila souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalovaný se přes výzvu k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 15. 4. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 450 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že se seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami a zavázal se je dodržovat, následně podepsal i dodatek k úvěrového smlouvě (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 15. 4. 2019 včetně připojených obchodních podmínek ve znění dodatku ze dne 11. 10. 2019). Dle čl. 1 smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše 450 000 Kč, dále se zavázal ke splácí částku formou pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 382 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 15. 4. 2019). Dále z čl. 8 bylo zjištěno, že pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacení více než 2 splátek, je žalobkyně oprávněna prohlásit splatnými veškeré závazky klienta. Ze smlouvy bylo také ověřeno, že se žalovaný se zavázal hradit úroky ve výši 9,9% ročně a dále poplatky dle smlouvy platného ceníku. Z výpisů z úvěrového účtu má soud prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel ho, jak bylo sjednáno. Z podání – rozhodnutí o okamžité splatnosti úvěru ze dne 1. 8. 2020 bylo zjištěno, že došlo k ukončení smlouvy a k okamžité splatnosti celkového dluhu (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 8. 2020). Z předžalobní upomínky, včetně doručenky, má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 23. 3. 2021). 6. Po částečné úhradě ze strany žalovaného žalobkyně sdělila, že došlo k úplnému uhrazení jistiny pohledávky a částečné úhradě řádných úroků co do částky 17 874 Kč. K úhradě tedy zbývá částka v celkové výši 34 022,38 Kč, která představuje řádný úrok ke dni podání žaloby ve výši 1 825,10 Kč, částku ve výši 15 189,22 Kč představující úrok z prodlení od 27. 4. 2021 do 3. 11. 2021, částku ve výši 353,06 Kč představující řádný úrok od 27. 4. 2021 do 3. 11. 2021, a za poplatky a náklady částku ve výši 16 655 Kč. 7. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku a úvěr čerpal, žalobkyně byla oprávněna požadovat zaplacení jistiny včetně sjednaného úroku 9,9 % ročně v dohodnutých splátkách. Protože žalovaný nesplácel řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat dohodnuté úroky. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, tak jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobě zcela vyhověl, včetně nároku na úrok, poplatky za upomínky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku soud rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2011, a vrátil poměrnou část ve výši 11 943 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobkyně v řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 546 Kč a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za výzvu k plnění a podání ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Celkově tak má žalobkyně nárok na náklady řízení ve výši 1 900 Kč ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).