15 C 79/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že uzavřeli dne 17. 7. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách [číslo] dle které se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, který umožňoval žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zejména zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Protože se žalovaný ocitl v nepovoleném debetním zůstatku na účtu, převedla banka nepovolené přečerpání účtu v aktuální výši 14 110,01 Kč na nově zřízený úvěrový účet, a to za účelem uhrazení tohoto dluhu. Žalovaný přesto svůj dluh neuhradil, a proto banka prohlásila celý úvěr ihned za splatný ke dni 7. 12. 2021. Na dlužnou částku žalovaný doposud ničeho nezaplatil, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 17. 7. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, který umožňoval žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 14 110,01 Kč bezhotovostně převodem na účet (prokázáno výpisy z úvěrového účtu ze dne 29. 4. 2022, 31. 3. 2022). Žalovaný se zejména zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Sjednaná úroková sazba činila 19,90 % ročně (prokázáno smlouvu o bankovních produktech a službách ze dne 17. 7. 2019, všeobecnými produktovými podmínkami, sazebníkem, produktovými podmínkami kontokorentního úvěru, dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách, dispozicemi se sjednanými parametry kontokorentního úvěru flexikredit, obchodními podmínkami). Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek kontokorentního úvěru (nepovolené přečerpání povoleného limitu, nesplácení úvěru řádně a včas) žalobkyně zrušila povolený limit kontokorentu na běžném účtu žalovaného a následně rovněž zrušil poskytování kontokorentního úvěru. Dluh ve výši 14 110,01 Kč byl z běžného účtu žalovaného převeden na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný však dluh řádně nehradil a původní věřitel proto celý úvěr zesplatnil ke dni 7. 12. 2021 (prokázáno dopisem –oznámením o zesplatnění ze dne 9. 12. 2021). Dlužná částka činí celkem 15 910,01 Kč a sestává se z dlužné jistiny ve výši 14 110,01 Kč, dlužných poplatků a pokut ve výši 1 800 Kč a dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 509,95 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 5. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle dohodnutých podmínek. Podmínky stanovené ve smlouvě však žalovaný neplnil, když se ocitl v prodlení se splácením úvěru, který přes výzvu neuhradil, pročež byly veškeré pohledávky žalobkyní prohlášeny za splatné. Přes opakované výzvy nebylo na zažalovanou pohledávku ničeho uhrazeno. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží zažalovanou částku a příslušenství. O úroku z prodlení soud rozhodl dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.