17 C 11/2022-54 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 46 910,22 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 23. 11. 2020 a poskytla žalovanému úvěr v částce 50 000 Kč na jeho účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, nesplácel však řádně, splatil 9 140 Kč, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 29. 7. 2021, vyzývala žalovaného ke splacení celého úvěru včetně úroku, smluvních pokut a úroku z prodlení. 2. Žalovanému byl z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ustanoven opatrovník, který se vyjádřil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně neprověřila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný byl v důchodu s příjmem 14 378 Kč, žalobkyně vůbec nezjišťovala další významné skutečnosti, zejména výdaje žalovaného a jeho zdravotní stav, když žalovaný se již 15 let léčí s psychickými problémy, má poruchu osobnosti, byl mnohokrát léčen v psychiatrických léčebnách, měl tak vysoké náklady na léky a také na bydlení. Uvedené náklady 3 500 Kč na celé jeho živobytí tak neodpovídaly skutečnosti. Smlouvu považoval za neplatnou, navrhl pouze vypořádat bezdůvodné obohacení a stanovit žalovanému splátky po 2 000 Kč měsíčně vzhledem k jeho životní situaci. 3. Ze zvukového záznamu hovoru žalovaného se zaměstnankyní žalobkyně soud zjistil, že žalovaný v hovoru potvrdil, že požádal o úvěr, potvrdil své jméno a adresu a že má měsíční výdaje včetně stravy 3 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného z října 2020 má soud za prokázané, že účet, na který žalovaný žádal zaslat částku z úvěru, byl účtem žalovaného, dále, že měl počáteční zůstatek 281,38 Kč, konečný 1 057 Kč, příjmem byl důchod invalidní 3. stupně ve výši 14 378 Kč a příspěvek na péči 4 400 Kč, žalovaný splácel dluh na kreditní kartě 956,38 Kč. Z úvěrové karty má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného lustrovala v externích registrech, počítala, že z příjmu žalovaného zůstane po odečtení normativních nákladů na bydlení, životního minima členů domácnosti a nové splátky úvěru ještě částka 1 471 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně si ověřila, že žalovaný využívá ještě kreditní kartu. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 50 000 Kč, úvěr byl bezúčelový, žalovaný ke své osobě uvedl, že je důchodce s čistým měsíčním příjmem 14 378 Kč, je ženatý a má vlastní bydlení, zavázal se úvěr splácet měsíční splátkou ve výši 1 985 Kč po dobu 36 měsíců. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané čerpání úvěru žalovaným v částce 50 000 Kč a jeho částečné splácení, kdy splatil celkem 9 140 Kč, poslední úhradu učinil 17. 3. 2021. Z výzvy ze dne 29. 7. 2021 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a žádala splacení celého úvěru. Předžalobní výzva dokládá další upomínání žalovaného. Ze zpráv Psychiatrické nemocnice [obec] soud zjistil, že žalovaný je dlouhodobě nemocný, byl opakovaně dlouhodobě hospitalizovaný v tomto zařízení, nyní je tam hospitalizován od 28. 6. 2021. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr, který mu byl poskytnut ve výši 50 000 Kč na jeho ověřený účet, uvedl své údaje, že je důchodce, má příjem z invalidního důchodu, předložil výpis z účtu, z kterého vyplývá jeho příjem z invalidního důchodu 3. stupně a dále příspěvek na péči, jeho příjmy pokrývaly jeho výdaje na účtu, splácel dluh z kreditní karty. Žalobkyně prověřila žalovaného v externích registrech a provedla výpočet jeho normativních nákladů na bydlení a životního minima členů domácnosti. Žalovaný splatil 9 140 Kč, poté přestat splácel, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzývala žalovaného k úhradě. Žalovaný byl již dříve opakovaně a dlouhodobě hospitalizován v psychiatrické nemocnici, nyní je hospitalizovaný od 28. 6. 2021. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně žalovanému zavolala, ověřila jeho totožnost a výši jím tvrzených výdajů 3 000 Kč, obstarala si od něj výpis z účtu, z kterého byla potvrzena výše jeho důchodu, současně i že je invalidou 3. stupně, má příspěvek na péči, jeho příjmy pokrývají jeho výdaje a žalovaný ještě splácí dluh na kreditní kartě. Žalobkyně lustrovala žalovaného v externích registrech a provedla výpočet, že žalovanému bude zbývat po pokrytí jeho výdajů částka 1 471 Kč, nezapočítala však splátku na kreditní kartu, která z výpisu z účtu byla zřejmá. Zdravotní stav žalovaného dále žalobkyně nezjišťovala. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinna v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péči, když na základě zjištěných skutečností a předloženého výpisu z účtu neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet. Spokojila se s formálním uvedením velmi nízkých výdajů žalovaného, ač sama poté počítala aspoň částky životního minima a normativních nákladů, nezapočítala splátku kreditní karty, nezohlednila nijak zjevně nepříznivý zdravotní stav žalovaného, když 3. stupeň invalidity vyplýval z výpisu z účtu a vyšší výdaje na zdravotní stav se daly předpokládat. Žalovaný dle názoru soudu nebyl úvěruschopný. Pokud žalobkyně následně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, smlouva je absolutně neplatná ve smyslu §