17 C 13/2022-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne 24. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný čerpal a zavázal se je splácet v pravidelných splátkách, které neplnil. Žalobkyně požadovala splacení jistiny 9 851,50 Kč, úroku od 24. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dálkovým způsobem přes internetové bankovnictví, kdy smlouvu žalovaný podepsal elektronicky a čerpal částku 10 000 Kč. Strany si dohodly pravidelné splátky s tím, že společně s poskytnutou částkou bude splácen ještě úrok ve výši 24,90 % ročně. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného zhodnocením údajů uvedených žalovaným, ověřila si jeho další závazky, zjistila, že má ještě kontokorentní úvěr se splátkou 150 Kč měsíčně, ověřila výpisy z účtu žalovaného, jeho průměrné příjmy z nich plynoucí a počítala jeho minimální náklady na bydlení 9 502 Kč, když žalovaný uváděl pouze 1 000 Kč. Vzhledem k příjmu žalovaného ve výši 17 000 Kč – 18 000 Kč čistého měsíčně, vyhodnotila další splátkové zatížení žalovaného částkou 338 Kč měsíčně jako odpovídající. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 2. 2021. 4. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z. Žalovaný řádně nesplácel splátky, ke kterým se zavázal, věřitel byl proto oprávněn požadovat celý dluh – doplacení jistiny a sjednaného úroku. Protože je žalovaný v prodlení se splácením peněžitého závazku, je oprávněný i nárok na zákonný úrok z prodlení. Soud posuzoval z úřední povinnosti, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně měla dostatečné množství podkladů pro takové posouzení a vzhledem ke skutečnostem žalovaným uvedených a žalobkyní zjištěných z výpisů z účtů žalovaného a šetření žalobkyně, i její kladné vyhodnocení žádosti o úvěr soud hodností jako odpovídající, z obstaraných podkladů nebyl důvod mít pochybnost o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, měl dostatečný příjem, běžné výdaje nenaznačující, že by měl další závazky. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala všechny potřebné skutečnosti. Žalovaný na svou obranu nic netvrdil, žaloba byla shledána jako důvodná a soud ji vyhověl a uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dle § 2395 o. z. částku 9 851,50 Kč s úrokem 24,90 % ročně za období od 24. 2. 2020 do 22. 9. 2021, úrok ve výši 8,25 % ročně od 23. 9. 2021 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 5. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle §14 b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 189 Kč, celkem náklady 1 489 Kč. Podmínky § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta. Podmínky § 14 b) advokátního tarifu byly splněny. 6. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro jejich prodloužení. 7. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.