17 C 143/2022-44 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 36 189,81 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum] a poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v částce 55 414 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou spolu s úrokem, řádně však nesplácel, celkem splatil 30 387 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum] a žalobkyně požadovala zaplatit 34 489,81 Kč jistinu, 200 Kč náklady na vymáhání, 1 500 Kč smluvní pokuty. Požadovala i 26,28 % úrok a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 34 990 Kč na zakoupení zboží Notebook Apple MacBook a dále revolvingový úvěr bezúčelový s úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet měsíčně 4 % z dlužné částky. Podpis žalovaného byl zajištěn elektronickými prostředky, ke své osobě uvedl, že je zaměstnán s příjmem 20 000 Kč měsíčně, je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů, příjem ostatních členů domácnosti je 80 000 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době sjednání úvěru s žalobkyní splácel úvěr ve výši 39 710 Kč se splátkou 1 739 Kč, zbývalo mu 17 splátek a s jedna splátka byla po splatnosti, dále splácel úvěr ve výši 9 990 Kč měsíční splátkou 999 Kč a měl jednu splátku po splatnosti. Z úvěrové karty žalovaného soud zjistil, že žalobkyně prověřila žalovaného v registrech CEE, ISIR, MVČR, NRKI, vzhledem k uváděnému příjmu 20 000 Kč a výdajům domácnosti 10 000 Kč, dosavadním splátkám ve výši 999 Kč, posoudila žalobkyně při nové další splátce 1 400 Kč, žalovaného jako úvěruschopného. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že strany si sjednaly podmínky zesplatnění úvěru tak, že žalobkyně může úvěr zesplatnit, pokud žalovaný dluží dvě a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než tři měsíce. Z výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný celkem čerpal 55 414 Kč a splatil 30 387 Kč. Z výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané další upomínání žalovaného. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy z [datum] poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v celkové výši 55 414 Kč. Žalovaný k prověření úvěruschopnosti sdělil své příjmy a svou životní situaci, žalobkyně si zjistila jeho úvěrovou situaci a provedla lustraci dostupných rejstřících. Žalovaná se zavázala úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami. Žalovaný na úvěr splatil do doby zesplatnění dne [datum] částku 30 387 Kč. Žalobkyně žalovaného upomínala. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., a to způsobem ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. I v případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. V tomto případě si žalobkyně obstarala údaje žalovaného, který sdělil, že je svobodný, bezdětný, zaměstnán s příjmem 20 000 Kč měsíčně, bydlí u rodičů, výdaje rodiny jsou 10 000 Kč měsíčně a příjmy ostatních členů 80 000 Kč měsíčně, dále žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných rejstřících a zjistila si jeho dosavadní úvěry, kde žalovaný splácel další dva úvěry částkami 1 739 Kč a 999 Kč měsíčně a nesplácel zcela řádně. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen je v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když při zjištění, že žalovaný již existující úvěry nesplácí řádně, neověřila důkladněji jeho příjem, například zprávou od zaměstnavatele, výpisem z účtu, výplatními páskami apod., navíc při posuzování úvěruschopnosti vycházela z nižšího než skutečného splátkového zatížení žalovaného, neověřila jeho skutečné výdaje a bez významu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je i posuzování příjmů ostatních členů domácnosti. O nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ohledně případného dalšího prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní nemohl soud žalobkyni poučit, neboť se jednání neúčastnila, ač v předvolání byla na to, že jí bude poučení poskytováno, upozorněna. Protože žalobkyně neprokázala dostatečné prověření úvěruschopnosti dlužníka, shledal z tohoto důvodu soud smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spraved