17 C 152/2022-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Uvedla, že její předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne [datum] a poskytla žalovanému úvěr v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou spolu s úrokem 25,85 % ročně, řádně však nesplácel, nezaplatil žádnou částku, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Pohledávku dle smlouvy o prodeji části závodu nabyla [právnická osoba], která pohledávku smlouvou postoupila společnosti [právnická osoba] a ta postoupila pohledávku žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 15 000 Kč, žalovaný se zavázal jej splácet spolu s úroky 25,85 % ročně ve 13 splátkách, žalovaný potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Z formuláře pro standardní informace ze dne [datum] má soud za prokázané, že strany se dohodly, že v případě, že žalovaný neuhradí některou splátku v plné výši nebo ve lhůtě 30 dnů může věřitel úvěr zesplatnit. Z předpisu splátek má soud za prokázanou splatnost jednotlivých splátek. Z žádosti o poskytnutí úvěru má soud za prokázané, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je svobodný, zaměstnaný, v domácnosti s dvěma osobami, z toho jedním dítětem, bydlí v nájmu, vlastní vozidlo, zaměstnán je na dobu neurčitou s měsíční mzdou 17 637 Kč, nesplácí další úvěr. Z pracovní smlouvy žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán na dobu neurčitou, z mzdového výměru má soud za prokázané, že měl příjem 140 Kč na hodinu a pohyblivou složku mzdy 30 % ze základní hodinové mzdy. Z potvrzení o výplatě žalovaného za leden a únor 2018 soud zjistil, že v lednu měl žalovaný čistou mzdu 18 262 Kč, v únoru 17 112 Kč. Z dokladu SIPO má soud za prokázané, že domácnost žalovaného měla měsíční výdaje na energie a poplatky 3 675 Kč měsíčně. Ze smlouvy o nájmu bytu má soud za prokázané, že domácnost žalovaného bydlela v nájmu v domě vlastníka obce Radimi. Z čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že přítelkyni měsíčně přispívá na náklady s užíváním bytu 2 350 Kč měsíčně. Z posouzení úvěruschopnosti„ credit scoring“ soud zjistil, že věřitel posuzoval u žalovaného věk, druh bydlení v nájmu, že ještě neměl zápůjčku, že je svobodný, má pracovní poměr na dobu neurčitou. Z finanční analýzy žalovaného soud zjistil, že věřitel u žalovaného počítal s příjmem 17 637 Kč měsíčně, minimálními měsíčními výdaji 3 950 Kč a měsíčními výdaji celé domácnosti 7 900 Kč s výdaje, na jedno dítě do 6 let 1 800 Kč, s vlastnictvím vozidla a dospěl k závěru, že úvěr může být žalovanému poskytnut. Ze smlouvy o prodeji části závodu z [datum] má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným přešla na [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla dále postoupena společnosti [právnická osoba], [IČO], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla dále postoupena společnosti žalobkyni, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena, předžalobní výzva a podací lístek prokazují vyzvání žalovaného k zaplacení. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný čerpal od předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] úvěr v částce 15 000 Kč, kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami. Žalobkyně zjišťovala osobní poměry žalovaného a ověřila jeho měsíční výdaje a příjem ze zaměstnání, provedla posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný nesplácel řádně a včas, pohledávka byla postupně postoupena až žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena a o zaplacení byl upomínán. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Žalovaný řádně nesplácel splátky, ke kterým se zavázal, věřitel byl proto oprávněn požadovat celý dluh i se sjednaným úrokem. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, tato skutečnost žalovanému oznámena. Soud posuzoval z úřední povinnosti, zda předchůdkyně žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v § 86, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně, vzhledem ke skutečnostem žalovaným uvedeným, její kladné vyhodnocení žádosti o úvěr soud hodností jako odpovídající, z obstaraných podkladů nebyl důvod mít pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet, příjmy měl dostačující, byl svobodný a s celkem nízkými výdaji na bydlení a energie, které měl sdílené s přítelkyní. Podmínky úvěru soud zhodnotil jako přiměřené, výše smluvního úroku byla shledána jako ještě přiměřená pro poskytnutí bezúčelového krátkodobého nebankovního úvěru. Žalovaný na svou obranu nic netvrdil, žalobkyně prokázala všechny tvrzené skutečnosti, žaloba byla shledána jako důvodná a soud ji vyhověl a uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dle § 2395 o.z. nesplacenou jistinu se sjednaným úrokem od doby poskytnutí úvěru a zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od splatnosti poslední splátky do zaplacení. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a uložil žalovanému, aby zcela úspěšné žalobkyni nahradil náklady řízení v částce 6 800 Kč, která je tvořena soudním poplatkem 800 Kč, 3 úkony po 1 700 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, 3 paušální náhradami po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta. 8. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.