17 C 164/2022-91 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 66 444 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 46 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 59,87 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 3 164 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni neuhradil ničeho. Dlužná částka se skládá z jistiny 46 000 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění 6 811,38 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 459,77 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru od [datum] do podání žaloby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku 59,87 % ročně z jistiny od [datum] do [datum] ve výši 1 621,18 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z jistiny od [datum] až do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne maximální částky 119 923 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předsmluvního formuláře z [datum] soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 46 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 59,86 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 99 936 Kč v 36 měsíčních splátkách po 3 164 Kč, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a dodatku [číslo] z téhož dne soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi a žalobkyně smlouvu podepsanou oběma účastníky zaslala žalovanému na jím uvedenou adresu, jak dokládá dodejka. Z oznámení o schválení úvěru z [datum] má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka 46 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný nezaplatil ničeho a byl upomínán pro prodlení. Z výzev ze dne [datum] a [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že nemá žádné děti v domácnosti, je zaměstnán, má čistý příjem 22 698 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 2 603 Kč měsíčně, věřitel na jeho osobu spočítal výdaje ve výši životního minima 3 860 Kč, dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má maturitu, bydlí v obecním bytě. Z detailu pohybu na účtu žalovaného má soud za prokázaný příjem ze zaměstnání dne [datum] v částce 22 360 Kč a dne [datum] v částce 21 481 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru SOLUS, avšak z lustrace nevyšel žádný výsledek. Z informací o pojištění soud zjistil, že pro přijetí žalovaného do skupinového pojištění bylo podmínkou mimo jiné, aby měl s žalobkyní uzavřenou platnou smlouvu o úvěru, z přihlášky do pojištění a přílohy smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný je přihlásil do skupinového pojištění žalobkyně. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť skutkový stav považoval za dostatečně prokázaný a otázku přiměřenosti úrokové míry soud posuzuje sám. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 46 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 59,86 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si doklady k výši jeho výdělku. Z lustrace žalovaného v registrech nezískala žalobkyně žádné relevantní informace, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 2 603 Kč a připočetla částku životního minima, vycházela ze mzdy. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 36 měsíčních splátkách po 3 164 Kč. Žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku 46 000 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení. Žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum], žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala podklady od žalovaného, konkrétně jeho prohlášení, že je bez dluhů, vyžádala doklady o jeho výdělku a dále využila internetové databáze solus, z které však neměla žádný výstup. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, a dále je povinna v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě,