17 C 194/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 104 Kč. Uvedla, že poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí ověřovací platby 1 Kč, kterou žalovaný zaslal ze svého účtu a poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu. Protože žalovaný řádně nesplácel, poslala mu žalobkyně dvě upomínky, s čímž jí vznikly náklady 450 Kč a 650 Kč a dále náklady 1 500 Kč náklady na pověření inkasní agentury. Dále žalobkyně žalovanému účtovala smluvní pokutu 900 Kč a požadovala zaplatit částku 3 204 Kč poplatek za poskytnutí úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svou obranu nic netvrdil. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr prostřednictvím systému žalobkyně dne [datum], poskytl žalobkyni pro tento účel své osobní údaje, scan svého občanského průkazu, zaslal ověřovací platbu ze svého účtu a kliknutím v systému souhlasil se smlouvou, což bylo zaznamenáno jako podpis žalovaného. Tímto způsobem byla uzavřena smlouva mezi žalobkyní a žalovaným a žalovanému byl poskytnut úvěr v částce 3 000 Kč a tato částka mu byla zaslána na účet, z kterého zaslal ověřovací platbu. Součástí smlouvy byla dohoda stran o splacení úvěru do 30 dnů, žalovaný se zavázal zaplatit spolu s poskytnutou částkou poplatek za poskytnutí úvěru v částce 3 204 Kč, po slevě 744 Kč a úrok 39 % ročně v částce 96 Kč. Sjednaly si poplatek 450 Kč za první upomínku a poplatek 650 Kč za druhou upomínku a poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním vymáhání inkasní agentuře. Žalovaný neplnil podmínky úvěru, žalobkyní byl nejméně dvakrát písemně upomínán, a protože žalobkyni nezaplatil žádnou částku, žalobkyně v souladu se smlouvou předala vymáhání inkasní agentuře. Žalobkyně lustrovala žalovaného v evidenci exekucí, vyžádala si jeho výplatní pásky z července a srpna 2021, ověřila si jeho další závazky, když žalovaný byl již dříve jejím klientem a propočítala, zda je úvěruschopný. 4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost prověřovala. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péčí, když vycházela z výplatních pásek za červenec a srpen 2021 v době uzavření smlouvy v lednu 2022, navíc vycházela z příjmu 30 131 Kč měsíčně, kterého ale žalovaný nedosahoval, základní mzdu měl v červenci 18 638 Kč a v srpnu 16 800 Kč, čistý příjem měl v těchto měsících zvýšený příplatky za přesčas, práci ve svátek, mimořádnými odměnami a příplatky, které však nejsou nárokovými složkami mzdy a v následujících měsících takového příjmu žalovaný nemusel vůbec dosahovat, věřitel dále nijak neověřil výdaje žalovaného a vycházel z výdajů na bydlení a energie, které výší vůbec neodpovídají situaci na trhu s bydlením a energiemi, dále prověření v registrech bylo provedeno zjevně nedostatečně, když jen ze systému soudu je zřejmé, že již v roce 2019 několik exekucí žalovaný měl, úvěr pak věřitel poskytl přesto, že věděl, že žalovaný má napůjčováno 35 000 Kč a po splatnosti je se splacením 15 984 Kč. Pokud žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru a nebyla prokázána dostatečná úvěruschopnost žalovaného, smlouvu soud shledal z tohoto důvodu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od [datum], nejméně od této doby žalovaný věděl, že žalobkyně požaduje vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení. V ostatním pak soud žalobu zamítl. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. 7. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.