17 C 224/2021-58 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, když její manželství s žalovaným zaniklo rozvodem ke dni [datum]. Navrhla vypořádat nemovitou věc – pozemek parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek] – tak, že by byl přikázán do jejího vlastnictví. Dále požadovala vypořádat dluh, který vznikl oběma manželům za manželství za účelem pořízení uvedené nemovitosti, a to společný závazek z hypotečního úvěru k číslu účtu [bankovní účet] u [právnická osoba], který je žalobkyně schopna převzít. Uvedla, že od ukončení soužití manželů v lednu 2018 splácela dluh z tohoto závazku výlučně ze svého účtu a rovněž tak i po rozvodu manželství s žalovaným. 2. Žalovaný souhlasil, aby nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně a aby jí byl přikázán k úhradě závazek z hypotečního úvěru. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud z nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování k závěru, že účastníci v době za trvání manželství společně nabyli pozemek parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalobkyně chce převzít nemovitost do svého výlučného vlastnictví a disponuje prostředky k vyplacení vypořádacího podílu. Cena nemovitosti ke dni rozhodnutí byla zjištěna ve výši [částka]. Za manželství se oba manželé zavázali splácet za účelem financování jejich nemovitosti hypoteční úvěr. Ke dni zániku společného jmění manželů byla výše nesplaceného dluhu [částka], ke dni rozhodnutí soudu byla výše nesplaceného dluhu [částka]. Závazek od ledna 2018 do zániku společného jmění manželů splácela výlučně žalobkyně, splatila [částka], od zániku společného jmění manželů splácí společný závazek výlučně žalobkyně. 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), neboť vypořádání společného jmění manželů se řídí stejným právním režimem jako jeho zánik (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) 5. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou – li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní – li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. 6. Nemovitost navržená k vypořádání byla v době zániku společného jmění manželů, které zaniklo právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství dne [datum], k tomuto dni součástí společného jmění manželů. Ohledně hypotečního úvěru k číslu účtu [bankovní účet] u [právnická osoba] pak dospěl soud k závěru, že se jedná o jejich společný závazek a byl součástí již zaniklého společného jmění. V tomto směru ostatně nebylo mezi účastníky ani sporu a tyto skutečnosti byly u nemovitostí potvrzeny výpisem z katastru nemovitostí a shodnými tvrzeními účastníků. Pokud se týká nemovitosti, žalobkyně chtěla převzít pozemek do svého výlučného vlastnictví, s tím souhlasil i žalovaný. Soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že společný dluh účastníků vznikl právě za účelem pořízení této nemovité věci a je tak s ní spjat. Soud v tomto případě považoval za vhodné, aby tento závazek byl vypořádán tak, že jej přikáže k úhradě právě tomu z účastníků, kterému přikáže i nemovitosti. Přestože podle § 737 odst. 2 o. z. vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely, je třeba vypořádat i dluhy tak, aby nadále nebyli účastníci společně zavázáni a výlučný vlastník nemovitosti nebyl ve svém vlastnictví ohrožen možným neplněním závazků druhým z účastníků. Proto soud nepřikázal dluhy účastníkům uhradit rovným dílem, ale právě tomu, komu přikázal nemovitost do výlučného vlastnictví, tedy žalobkyni, která již také dlouhodobě dluh splácí. Při určení výše vypořádacího podílu soud vycházel z výše aktiv a pasiv ve společném jmění manželů, když účastníci učinili nesporným, že od ledna 2018 a po zániku manželství dluh splácela výlučně žalobkyně. Pokud tedy žalobkyně nabyla do svého vlastnictví nemovitost v hodnotě [částka], na jí přikázaný dluh [právnická osoba], zbývá doplatit [částka], určil soud při přihlédnutí k dosavadnímu splácení dluhu žalobkyní vypořádací podíl, který je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému částkou [částka]. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s nálezem ústavního soudu [ústavní nález] ze dne [datum] tak, že za situace, kdy všichni účastníci mají postavené žalobců a žalovaných (iudiciorum duplicium), žalobu může podat kterýkoli z účastníků právního vztahu, soud není ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán žalobním návrhem, může přisoudit více nebo i něco jiného, protože způsob vypořádání vyplývá přímo ze zákona, v tomto konkrétním případě považoval jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a neshledal zvláštní důvody pro to, aby rozhodl jinak, než že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 8. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že prodloužil lhůtu k plnění na 10 dnů, když žalobkyně potřebovala více dnů pro uvolnění vyšší finanční částky z bankovního účtu a žalovanému se i tak dostane plnění ve velmi blízké době. 9. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.