17 C 256/2021-43 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 64 800 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 97,66 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 2 660 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni zaplatil 7 481 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny 39 511,95 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění 4 716,71 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 002 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru od 21. 1. 2020 do podání žaloby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku 70,11 % ročně z jistiny od 21. 1. 2020 až do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne maximální částky 129 729 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předsmluvního formuláře z 20. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 40 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 97,66 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 108 108 Kč v 42 měsíčních splátkách po 2 660 Kč, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 8. 2019 soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi a žalobkyně smlouvu podepsanou oběma účastníky zaslala žalovanému na jím uvedenou adresu, jak dokládá dodejka. Z oznámení o schválení úvěru z 21. 8. 2019 má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka 40 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil celkem 7 481 Kč a byl upomínán pro prodlení. Z výzev ze dne 16. 12. 2019, 15. 1. 2020, 28. 7. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne 19. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klientů ze dne 20. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že nemá žádné děti v domácnosti, je zaměstnán, má čistý příjem 23 573 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 1 000 Kč měsíčně, věřitel na jeho osobu spočítal výdaje ve výši životního minima 3 410 Kč, dále žalovaný uvedl, že splácí stejnému věřiteli 4 240 Kč měsíčně, je svobodný, má maturitu, bydlí u rodičů. Z kopie občanského průkazu má soud za prokázané, že věřitel ověřil totožnost žalovaného. Z pracovní smlouvy ze dne 16. 3. 2015 soud zjistil, že žalovaný od 16. 3. 2015 pracoval jako řidič s platem 15 000 Kč – 23 125 Kč měsíčně, z dohody o změně pracovní smlouvy soud zjistil, že pracovní poměr byl žalovanému změněn na dobu neurčitou. Z výplatní pásky z června 2019 má soud za prokázané, že žalovaný měl základní mzdu 17 850 Kč, čistou mzdu 22 833 Kč, dostal odměny přes 6 000 Kč a 5 000 Kč za přesčasy a práci v noci a v sobotu a neděli. Z výplatní pásky z července 2019 má soud za prokázané, že žalovaný měl základní mzdu 17 850 Kč, na účet dostal 25 183 Kč, měl odměny 6 769 Kč, 500 Kč a 1 260 Kč a více než 6 000 Kč další příplatky. Z informace o účtu žalovaného má soud za prokázané číslo jeho účtu, zůstatek 1 455,19 Kč, z detailu pohybu na účtu žalovaného má soud za prokázaný příjem ze zaměstnání dne 12. 7. 2019 v částce 22 104 Kč a dne 14. 8. 2019 v částce 25 183 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru [příjmení], avšak z lustrace nevyšel žádný výsledek. Z informací o pojištění soud zjistil, že pro přijetí žalovaného do skupinového pojištění bylo podmínkou mimo jiné, aby měl s žalobkyní uzavřenou platnou smlouvu o úvěru, z přihlášky do pojištění a přílohy smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný je přihlásil do skupinového pojištění žalobkyně. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť skutkový stav považoval za dostatečně prokázaný a otázku přiměřenosti úrokové míry soud posuzuje sám. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 40 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 97,66 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si doklady k výši jeho výdělku. Z lustrace žalovaného v registrech nezískala žalobkyně žádné relevantní informace, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 1 000 Kč a připočetla částku životního minima, vycházela ze mzdy včetně odměn a příplatků. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 48 měsíčních splátkách po 2 660 Kč, když žalovaný již stejnému věřiteli splácel 4 240 Kč měsíčně. Žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku 40 000 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení. Žalobkyně úvěr zesplatnila k 19. 1. 2020, žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní