17 C 273/2021-88 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 51 468 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 11. 5. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta na její účet částka 55 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu a sjednaný úrok ve výši 115,73 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 3 904 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyni zaplatila 66 638 Kč do doby zesplatnění úvěru a 31 808 Kč po zesplatnění. Dlužná částka se skládá z jistiny 24 494,13, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 996 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 23 978,29 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku 79,4 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne maximální částky 196 761 Kč. Při jednání pak žalobce vzal žalobu zpět ohledně úroku přesahujícího výši 35 % ročně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, její omluvu a žádost o odročení jednání soud neposoudil jako včasnou a navíc zdravotní důvody ničím nedoložila. 3. Z předsmluvního formuláře z 25. 7. 2018 soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalované na její žádost úvěr ve výši 55 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 115,73 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaná měla splatit 163 968 Kč v 42 měsíčních splátkách po 3 904 Kč, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2018 soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi a žalobkyně smlouvu podepsanou oběma účastníky zaslala žalované na jí uvedenou adresu, jak dokládá dodejka. Z oznámení o schválení úvěru z 26. 7. 2018 má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaná požádala a splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovanou byla poskytnuta částka 55 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaná zaplatila celkem 98 176 Kč a byla upomínána pro prodlení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalované: Z prohlášení klientů ze dne 25. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že nemá dluhy, není proti ní vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaná uvedla, že má jedno dítě, má příjem z rodičovského příspěvku 11 400 Kč měsíčně, další příjem má 4500 Kč měsíčně, splácí již stejnomu věřiteli 2 977 Kč měsíčně, má výuční list, žije u rodičů, věřitel jí jako výdaje započetl částku životního minima 3 410 Kč, 2 000 Kč výdaje na dítě a 1 000 Kč na bydlení. Z kopie občanského průkazu má soud za prokázané, že věřitel ověřil totožnost žalované. Z oznámení úřadu práce má soud za prokázané, že žalovaná od 25. 10. 2017 pobírala rodičovský příspěvek 11 500 Kč měsíčně. Z výpisu Ares má soud za prokázané, že žalovaný má živnost. Z opisu přiznání žalované k dani z příjmu fyzických osob za rok 2017 soud zjistil, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činil 58 268 Kč. Z přehledu historie plateb na účtu žalované soud zjistil, že v červnu 2018 měla příjmy od čistej kancl s.r.o. a dále dostala platbu označenou Ing. [příjmení], z přehledu historie plateb účtu žalované soud zjistil, že v květnu 2018 měla příjem od čistej kancl s.r.o., vklad na účet a úhradu faktury Ing. [příjmení]. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru [označení], avšak z lustrace nevyšel žádný výsledek. Z lustrace v [označení] vyšla žalovaná jako klient s menším rizikem. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť skutkový stav považoval za dostatečně prokázaný a otázku přiměřenosti úrokové míry soud posuzuje sám. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná požádala o úvěr, žalobkyně jí nabídla úvěr 55 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 115,73 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, využila údaje sdělené žalovanou, vyžádala si doklady k výši jejích příjmů. Z lustrace žalované v registrech nezískala žalobkyně žádné relevantní informace, spokojila se s uvedením výdajů žalované na bydlení 1 000 Kč a připočetla částku životního minima a výdaje 2 000 Kč na dítě, vycházela z výše rodičovského příspěvku, daňového přiznání a příchozích plateb na účet žalované. Žalovaná smlouvu o úvěru podepsala a žalobkyně jí oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 42 měsíčních splátkách po 3 904 Kč, když žalovaná již stejnému věřiteli splácela 2 977 Kč měsíčně. Žalobkyně poukázala na žalovanou uvedený účet částku 55 000 Kč. Žalovaná splatila 98 176 Kč, 66 368 Kč do zesplatnění tvrzeného žalobkyní. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala podklady od žalované, konkrétně její prohlášení, že je bez dluhů, přesto že splácela již 2 977 Kč měsíčně, vyž