17 C 278/2021-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce dne 11. 2. 2015 a poskytla žalované 12 000 Kč s tím, že žalovaná splatí 20 832 Kč ve splátkách. Žalovaná splácela nepravidelně, uhradila 10 900 Kč. Pokud by žalovaná splácela v předepsaných splátkách, byla by v prodlení od 17. 9. 2015. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyni dne 11. 2. 2015 smlouvu o úvěru, poskytla žalované 12 000 Kč v hotovosti, což žalovaná podpisem stvrdila. Žalovaná se zavázala splácet jistinu spolu s poplatkem v 56 týdenních splátkách po 372 Kč a vše uhradit do 10. 3. 2016. Žalovaná splácela nepravidelně, celkem splatila 10 900 Kč, úvěr byl zesplatněn k 16. 9. 2015. Z provedených důkazů soud nezjistil, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. 4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě z navržených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, žalobkyně k tomu netvrdila žádné skutečnosti. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač nutnost takového poučení v předvolání avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 5. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, která žalované byla poskytnuta jako jistina úvěru. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 100 Kč. Žalobkyně požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 17. 9. 2015. Ve zbytku pak žalobu zamítl. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu za situace, kdy úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. 7. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod. 8. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.