17 C 299/2021-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 193,56 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její předchůdkyně [společnost] [anonymizováno] s.r.o., [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 12. 12. 2019 a to dálkovým způsobem přes email a poskytla žalovanému na jeho účet částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni kromě jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 826 Kč a vše splatit do 11. 1. 2020. Žalovaný nesplácel a předchůdkyně žalobkyně proto požadovala po žalovaném smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky celkem ve výši 203,56 Kč, úrok ve výši 3 612,86 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. Žalobkyně dále požadovala ještě zaplacení úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr elektronickým způsobem a poskytl za tímto účelem osobní údaje, z akceptace smlouvy ze dne 12. 12. 2019 je zřejmý datum a čas přijetí, zadaný kód, žalovaný k ověření svého účtu zaslal žalobkyni 10 Kč, byla tak uzavřena smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a žalovanému byl poskytnut úvěr v částce 4 000 Kč a dne 12. 12. 2019 zaslána stejná částka na účet žalovaného. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru, 36 % úrok, pro případ prodlení pak smluvní pokutu. Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení. Žalobkyně netvrdila, že by její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost dlužníka před poskytnutím úvěru, nepředložila důkazy, které by osvědčily jakékoli dotázání se dlužníka na jeho situaci, případně prověření těchto skutečností z iniciativy přímo věřitele. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. 4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je stejně jako žalobkyně podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti o tom, jak předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet a jak zjištěné skutečnosti vyhodnotila. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač nutnost takového poučení v předvolání avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti věřitelem ex offo. 5. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 990 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 12. 1. 2020 do zaplacení, když v této době již byl žalovaný prokazatelně v prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšnější, měla úspěch z 52,8 % a neúspěch z 47,2 %, proto soud uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil náhradu 5,6 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle § 14b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 189 Kč Celkem žalobkyně účelně vynaložila náklady 1 489 Kč, žalovaný je tak povinen jí nahradit 83,40 Kč. 7. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod. 8. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.