17 C 304/2021-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 14 434,68 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dne 26. 6. 2018. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni kromě jistiny 12 000 Kč také příslušenství ve výši 10 320 Kč a vše splatit v měsíčních splátkách po 1 594,29 Kč. Žalovaná uhradila 12 440 Kč v sedmi řádných splátkách. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena postupitelem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 9 880 Kč, úroku z prodlení 1 247,86 Kč a dále od 22. 12. 2020 a zaplacení smluvní pokuty 4 554,68 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že je bez prostředků, je na druhé rodičovské dovolené, peníze si půjčovala na bydlení, když partner byl tehdy bez práce, nevzpomíná si, kdy přestala splácet. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 6. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná požádala [právnická osoba] o úvěr ve výši 22 000 Kč, uvedla, že má příjem od ČSSZ, a to rodičovský příspěvek 7 600 Kč, dále že má brigádu s příjmem 10 000 Kč, na bydlení vynaloží 10 000 Kč měsíčně, na stravu 3 000 Kč měsíčně, 300 Kč na telefon, je svobodná, v domácnosti je jedna výdělečně činná osoba, má jedno dítě do šesti let. Z oznámení úřadu práce soud zjistil, že žalovaná pobírala od 1. 2. 2018 rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně, z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že měsíčně si vydělá 10 000 Kč brigádou, kterou nemůže doložit, z nájemní smlouvy ze dne 25. 2. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná měla do 28. 2. 2019 zajištěné nájemní bydlení, kde měla nájemné 10 000 Kč měsíčně a 3 000 Kč měsíčně měla platit zálohy na energie. Ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace ze dne 26. 6. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná s tímto věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 12 000 Kč a zavázala se jej splácet v 14 splátkách po 1 560 Kč, strany si dohodly, že celková dlužná částka bude 21 840 Kč. Předpis splátek dokládá předepsané splátky. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a notářského zápisu má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve [právnická osoba] a následně žalobkyni, z oznámení ze dne 19. 1. 2021 a 8. 2. 2021 má soud za prokázané, že to postupitel žalované oznámil. Z výpisu dluhu má soud za prokázanou aktuální evidovanou výši dluhu žalované a z toho vyplývající uhrazenou částku. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o úvěr a poskytla za tímto účelem osobní údaje a údaje k posouzení své úvěruschopnosti, předložila doklad o svém příjmu, čestné prohlášení a nájemní smlouvu, poté byla uzavřena smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, a žalované byl poskytnut úvěr v částce 12 000 Kč. Strany si sjednaly náklady úvěru celkem 10 320 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 12 440 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované vždy oznámena postupitelem. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o. z“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je stejně jako žalobkyně podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z.. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalovaná vyplnila v žádosti o úvěr údaje o své osobě, uvedla svou příjmovou situaci, označila výdaje, osobní stav, že vyživuje dítě. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Věřitel získal od žalované doklady o rodičovském příspěvku a výdajích na bydlení, žalovaná prohlásila, že si měsíčně přivydělá 10 000 Kč, avšak společně s rodičovským příspěvkem dosahovala příjmu 17 600 Kč a výdaje jen na bydlení měla 13 000 Kč, starala se o dítě a měla dále splácet měsíčně 1 560 Kč. Věřitel neověřil další závazky žalované, zda nemá další dluhy, nelustroval její osobu ani v dostupných registrech. Žalovaná nebyla dle soudu úvěruschopná, pokud s ní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru, porušila svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, měla by žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalované byla poskytnuta jako jistinu úvěru, žalovaná však již jistinu splatila a žalobkyně nemá právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku, když žalovaná se tak do prodlení nedostala. Proto soud žalobu zcela zamítl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly a žádné sama nepožadovala. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.