17 C 307/2021-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřely dne 20. 7. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení částky, která jí byla poskytnuta, ponížené o žalovanou zaplacených 15 100 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), žalovaná po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem, žalobkyně předem souhlasila. 3. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, žalovaná převzala částku 20 000 Kč v hotovosti. Strany si dohodly pravidelné splátky s tím, že pokud žalovaný neuhradí včas splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla marně vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě dlužných částek. 4. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z. Žalovaná z poskytnuté částky 20 000 Kč zaplatila 15 100 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se splácením peněžitého závazku, je oprávněný i nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Bylo prokázáno postoupení pohledávky žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala všechny potřebné skutečnosti, žaloba byla shledána jako důvodná a soud ji vyhověl a uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila dle § 2395 o.z. částku 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala vrátit pouze nedoplacenou jistinu, další ustanovení smlouvy ani splnění prověření úvěruschopnosti soud nezkoumal. 5. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení od žalované, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle §14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 189 Kč, celkem náklady 1 489 Kč. Podmínky § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta. 6. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod. 7. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.