17 C 47/2022-54 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 700 Kč se smluvní pokutou a náklady na vymáhání dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 26. 4. 2021 smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému částku 8 000 Kč na jeho účet. Žalovaný měl částku vrátit do 27. 5. 2021, což neučinil, zaplatil pouze 300 Kč. Žalobkyně požadovala vrácení jistiny 7 700 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně a náhradu účelně vynaložených nákladů. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 4. 2021 smlouvu o úvěru, žalovaný smlouvu uzavřel elektronicky, prostřednictvím SMS kódu, sdělil žalobkyni své údaje, poskytl kopii rodného listu a občanského průkazu, zaslal výpisy z účtu a výplatní pásky, žalobkyně žalovaného prověřila v registrech. Žalobkyně žalovanému zaslala na jeho účet částku 8 000 Kč, žalovaný se zavázal ji vrátit do 30 kalendářních dnů. Žalovaný dne 15. 6. 2021 zaplatil 300 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení mimo jiné i jistiny. 4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z, a to dálkovým způsobem ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet lustrací v dostupných rejstřících a dotazem na poměry žalovaného, který prokázal svůj příjem ze zaměstnání, zaslal výplatní pásky a výpisy z účtů. Žalovaný měl příjem dle výplatních pásek v lednu 2021 ve výši 17 518 Kč, v únoru 2021 ve výši 14 079 Kč, v březnu 2021 ve výši 14 488 Kč, dále dostal příplatky a další nenárokové části mzdy, v únoru měl výplatu na účet v částce 28 622 Kč a v témže měsíci čerpal od [název banky] [příjmení] částku 100 000 Kč, dne 26. 3. 2021 pak čerpal úvěr ve výši 98 485 Kč. Dle výpisů z dvou jeho účtů pak vyplývají jeho měsíční výdaje přes 100 000 Kč, zejména na každodenní úhrady na [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] sázkovou kancelář, [anonymizováno] a další. Jeho výdaje zjevně mnohonásobně přesahovaly jeho příjem, což řešil zmíněnými čerpáními úvěrů ve výši až 100 000 Kč, a to opakovaně. Z provedeného dokazování je tak zcela zřejmé, že žalovaný nebyl úvěruschopný. Žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, když s žalovaným přes zjištění, která z výpisů z účtů měla k dispozici, žalovanému úvěr poskytla, smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti věřitelem ex offo. 5. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno sníženou o částku 300 Kč, kterou žalovaný splatil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 28. 5. 2021 do zaplacení, když v této době již byl žalovaný prokazatelně v prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a má právo při odečtení neúspěchu od úspěchu (při započtení příslušenství 78,84 % - 21,16 %) na náhradu 57,68 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle §14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 189 Kč, celkem náklady 1 489 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady v částce 749,84 Kč. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny. 7. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod. 8. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.