17 C 5/2022-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovanou uzavřela dne 27. 11. 2018 předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru a poskytla žalované 8 000 Kč na její účet s tím, že žalovaná částku vrátí do 17. 12. 2018. Žalovaná zaplatila pouze 2 000 Kč, byla marně upomínána o vrácení zbytku poskytnuté částky, pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 18. 12. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná namítla promlčení a sdělila, že dlužná částka byla uhrazena v plné výši, z jednání soudu se omluvila. 3. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela dne 27. 11. 2018 smlouvu o úvěru s předchůdkyní žalobkyně dne 27. 11. 2018, poskytla své údaje, číslo účtu, smlouvu podepsala elektronicky přes web poskytovatele úvěru. Žalované byla poskytnuta částka 8 000 Kč převodem na účet, který sdělila, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit do 17. 12. 2018. Žalobkyni byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovanou, oznámení této skutečnosti žalované postupitelem bylo prokázáno. 4. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., a to dálkovým způsobem ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně žalované poskytla 8 000 Kč, požadovala vrácení 6 000 Kč po částečné úhradě žalovanou ve výši 2 000 Kč, prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost byla žalované oznámena. Dluh žalované nebyl promlčen, zavázala se poskytnutou částku vrátit do 17. 12. 2018, žaloba byla k soudu podána dne 22. 11. 2021, tedy dříve než uplynula tříletá promlčecí lhůta. Pokud žalovaná tvrdila, že pohledávku uhradila, netvrdila v jaké výši, neposkytla soudu žádný důkaz, z jednání se omluvila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., které se zásadně poskytuje při jednání, zejména, že pokud tvrzenou skutečnost, že vymáhanou částku zaplatila a v jaké výši, neprokáže, bude ve sporu neúspěšná. Proto soud žalobě vyhověl, splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované za situace, kdy se žalobkyně domáhala pouze zaplacení zbytku jistiny a úroku z prodlení, nezkoumal, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 18. 12. 2018 do zaplacení, když v této době již byla žalovaná prokazatelně v prodlení. 5. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle §14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 189 Kč, celkem náklady 1 489 Kč. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod. 6. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.