17 C 6/2022-30 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 097 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu k službě twisto účet, smlouva byla žalovaným podepsána zadáním sms kódu a předložením kopie občanského průkazu. Účet umožnil žalovanému u vybraných eshopů zaplatit zboží až po vyzkoušení, zákazník také může platit složenky a faktury prostřednictvím služby [anonymizováno] emailem nebo fotkou, kterou zákazník pošle k úhradě, dále může mít zákazník kartu, s kterou do výše schváleného rámce může platit nebo si platby odložit. Žalovaný využil služeb v hodnotě 4 951 Kč a neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požadovala poplatky z prodlení a zaplacení úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný čerpal služby žalobkyně tím, že využíval [anonymizováno] účet k placení objednávek na [webová adresa], čerpal od žalobkyně celkem 4 951 Kč. Žalovaný poskytl žalobkyni své osobní údaje a kopii občanského průkazu. Způsob a účel čerpání prostředků žalovaným byl zjištěn z měsíčních přehledů, žalovaný byl průběžně informován, že řádně nesplácí dlužnou částku. 4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že kontrolovala jeho osobní údaje, prověřila jej v úvěrových registrech, zejména ve své interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v [příjmení] a využil skoringových modelů. K prokázání svých tvrzení navrhla důkaz výpisem z interního systému, který však soudu při jednání nepředložila. Soud poskytl žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., žalobkyně však výzvě při jednání nevyhověla, důkazy nepředložila, ač soud již v předvolání nutnost poskytnutí takového poučení avizoval a žalobkyně měla být k prvnímu jednání připravena. Soud proto nevyhověl ani její žádosti o odročení jednání za účelem doplnění důkazů. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky. Smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. 5. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyni a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému prostřednictvím faktického využívání služeb žalovaným poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 951 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení mimo jiné i této čerpané jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této částky podle ust. § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 16. 3. 2020 do zaplacení, když v této době již byl žalovaný prokazatelně v prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšnější, při započtení požadovaného příslušenství měla úspěch z 83,76 % a neúspěch z 16,24 %, proto soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil náhradu 67,52 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle §14b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., jeden úkon po 1 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 567 Kč Celkem žalobkyně účelně vynaložila náklady 3 667 Kč, žalovaný je tak povinen jí nahradit 2 475,96 Kč. Podmínky § 14b) advokátního tarifu byly splněny. Z účtovaných nákladů soud žalobkyni nepřiznal cestovné, neboť advokátka zastupující zástupce žalobkyně při jednání má sídlo v místě soudu. 7. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod. 8. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.