17 C 63/2022-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovanou uzavřela dne 10. 10. 2016 předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru a poskytla žalované 2 000 Kč na jeho účet s tím, že částku vrátí do 24. 10. 2016. Žalovaná byla marně upomínána o vrácení této částky, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 25. 10. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru datovaná 10. 10. 2016 není opatřena podpisem žalované, její totožnost není nijak ověřena, na smlouvě není žádný elektronický podpis, IP adresa, SMS kód apod. Žalované měla být na základě smlouvy poskytnuta částka 2 000 Kč, kterou měla spolu s poplatkem 396 Kč vrátit do 24. 10. 2016. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 10. 10. 2016 částku 2 000 Kč na účet u [právnická osoba], který byl účtem žalované, a platba na něj byla připsána. Žalobkyni byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovanou, oznámení této skutečnosti žalované postupitelem bylo prokázáno. 4. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalobkyně neprokázala, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., smlouva není podepsána a projev vůle žalované není ani nijak jinak prokázán, současně neprokázala, že by věřitel před poskytnutím úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované jako dlužníka podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., když nedodržení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost smlouvy, o čemž všem však nemohl soud žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnila. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalované poskytla její předchůdkyně jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost byla žalované oznámena. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 25. 10. 2016 do zaplacení, když v této době již byla žalovaná prokazatelně v prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. 5. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a při započtení příslušenství do posouzení úspěchu a neúspěchu má právo na náhradu 66,94 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle §14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 189 Kč, celkem náklady 1 489 Kč. Žalovaná je povinna žalobkyni nahradit náklady v částce 996,74 Kč. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod. 6. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.